Soudce Ti si setřel studený pot z čela. Zvrátil se do křesla a zamyšleně hleděl na svíčku. Když mrtvý generál napsal první dva řádky, zřejmě na chvíli práci přerušil, aby si svíčku přitáhl. Ne však proto, aby lépe viděl na psaní, neboť v tom případě by ji odstrčil doleva. Zrak mu zřejmě padl na něco, co si chtěl na světle lépe prohlédnout. A právě v tom okamžiku vrah udeřil.

Soudce svraštil čelo. Odložil štětec a vzal do ruky svícen. Pečlivě jej prohlížel, ale neobjevil na něm nic mimořádného. Položil jej zase na místo.

Zavrtěl pochybovačně hlavou. Pak náhle vstal a vyšel z knihovny.

Když mijel dva biřice, kteří hlídali na chodbě, přikázal jim, aby bedlivě střežili knihovnu a nikoho nepouštěli do její blízkosti, dokud nebude opravena vylomená výplň a dveře nebudou zapečetěny.

V hlavní síni bylo všechno připraveno.

Soudce Ti se posadil za improvizovaný stůl. Na podlaze před ním leželo na rákosových rohožích generálovo tělo.

Když kandidát Ting odpřisáhle, že je to tělo jeho otce, soudce požádal ohledače, aby se pustil do díla.

Ohledač mrtvolu opatrně odstrojil. Hubené vyschlé tělo tu teď leželo úplně nahé.

Kandidát Ting si zakryl obličej rukávem svého šatu. Písaři a ostatní soudní personál tiše přihlíželi.

Ohledač seděl vedle těla na bobku a prohlížel je kousek po kousku. Zvláštní pozornost věnoval všem životně důležitým místům. Prohmatal lebku, pomocí stříbrné lopatky násilím otevřel ústa a prohlédl jazky a krk.

Konečně se ohledač postavil a prohlásil: „Oběť se zřejmě těšila dobrému zdraví a neměla žádnou tělesnou vadu. Na pažích a na nohách se objevily bezbarvé skvrny velikosti měďáku. Jazyk je pokrytý silným šedivým povlakem. Rána na krku nebyla smrtelná. Smrt byla způsobena prudkým jedem, který do těla zanesla tenká čepel, vbodnutá do krku."

Posluchačům se zatajil dech. Kandidát Ting svěsil paži a s výrazem hrůzy ve tváři se díval na ležící tělo.

Ohledač rozbalil dýku a položil ji na stůl.

„Nechť si vaše Ctihodnost laskavě povšimne," řekl, „že kromě zaschlé krve je na hrotu ještě nějaká cízí látka. A to je jed."

Ti uchopil malou dýku za střenku. Prohlížel tmavé hnědé kapky na jejím hrotu.

„Víte, co je to za jed?" zeptal se ohledače.

Ohledač zavrtěl hlavou a s úsměvem odpověděl: „Nedokážeme, vaše Ctihodnosti, určit jed, který byl aplikován zevně. Jedy, kterých se užívá vnitřně, dobře známe a víme také, jaké příznaky způsobují, ale ty, jimiž se napouštějí dýky, jsou velice vzácné. Neodvážím se říci více, než že podle barvy a tvaru skvrn na těle jde asi o nějaký hadí jed."

Soudce se zdržel dalších poznámek. Zanesl ohledačovo prohlášení do úředního formuláře a přikázal mu, aby jej přečetl a stvrdil otiskem palce.

Pak řekl: „Teď můžete mrtvého obléct a uložit do rakve. Přiveďte sem majordoma."

Soudce ho oslovil: „Ty jsi odpovědný za chod této domácnosti. Popiš přesně, co se dělo včera večer. Začni slavnostní večeří."

„Jubilejní večeře pro jeho Excelenci," začal majordom, „se konala právě v této síni. Generál seděl v čele stolu tady uprostřed.

U tabule seděly generálova Druhá, Třetí a Čtvrtá dáma, mladý pan Ting s chotí a dvě mladé sestřenice První generálovy dámy, která zemřela před deseti lety. Venku na terase vyhrávala najatý kapela. Hudebníci odešli dvě hodiny předtím, než se generál odebral do ústranní.

Když se blížila půlnoc, mladý pán navrhl poslední přípitek. Pak generál vstal a řekl, že si půjde odpočinout do knihovny. Mladý pán generála doprovodil. Já jsem šel s nimi a nesl rozžatou svíci.