J.H. Zvu vás k poslechu třetí části rozhovoru s panem Wanem, překladatelem děl české literatury do čínštiny.

Pan Wan: Na začátku jsme mysleli, že to asi nebude velký úspěch, že Hrabalovo dílo čínští čtenáři asi těžko přijmou. Jeho způsob vyjádření. Jeho zvláštnost. Exotičnost. Ale proti naší předpovědi, ty knihy měly dobré úspěchy. Hlavně mezi odborníky a literárními pracovníky a tak dále.

J.H. V jakém počtu vyšly, jaký měly náklad?

Pan Wan: Asi deset tisíc. To je poměrně hodně. To byl první pokus. Potom nakladatelství čínské mládeže se na náš znovu obrátilo, abychom pokračovali v překladu. Tak jsme potom udělali také jeho Pátitele. A ještě – Kdo jsem? – tedy jeho rozhovory. A ještě několik. Tedy pokaždé čtyři až pět knih. A teď děláme třetí pokus. To je, jak jsem už řekl, Krasosmutnění, Harlekýnovy miliony a Postřižiny. Na těch třech knihách jsme už začali pracovat. Předpokládám, že vyjdou koncem letošního roku, nebo začátku příštího roku.

J.H. Jak se vypořádáváte s Hrabalovým jazykem, který je velmi komplikovaný a květnatý.

Pan Wan: Na začátku jeho styl a jeho jazyk nám připadal těžký, cizí dokonce, ale když jsme s tím začali pracovat a sbližovat se s ním, pak jsme cítili, že i když je zvláštní, je to milé. Je to prosté, je to přijatelné pro čínskou inteligenci hlavně. To je zatím asi všechno.

J.H. Od té doby, co jste pracoval na vyslanectví, měl jste možnost se podívat někdy do Prahy a do České republiky?

Pan Wan: Ano, když jsem pracoval v Praze a cestoval jako diplomat, cestoval jsem hodně. Po celém Československu. Dalo by se říci, že jsem navštívil skoro všechny kraje, všechny významné okresy. To je například Košice, Tatry, Bratislavu... potom Brno, Ostravu... až do Chebu. Vlastně po celém Československu.

J.H. Ale byl jste od té doby v Československu? Od té doby, kdy jste tam pracoval jako diplomat? Byl jste se tam podívat znovu?

Pan Wan: Já jsem tam jezdil několikrát. Po škončení své práce na ambasádě jsem se vrátil, protože jsem měl tehdy důležitý úkol, i když byl jsem pozván některou společností, ale tehdy jsem tam nemohl přijet. Bylo mi to moc líto. A když jsem pracoval jako překladatel, jako diplomat v české republice, někteří mí přátelé mi řekli, zda mi to stojí za to, že pořád pracuju v tak malé zemi. Já jsem řekl, že nezáleží na tom, jestli je země veliká nebo malá, záleží na tom, jestli ta země je k nám přátelská, jestli mi tato země přináší hodnoty pro celé lidstvo, tak to stojí za to. Proto bych chtěl závěrem říci, chtěl bych citovat slova Jana Nerudy: Čím jsem byl, tím jsem byl rád.

J.H. Děkuju vám za rozhovor.

Pan Wan: Není zač. Možná v něm bylo mnoho gramatických chyb.