Dobrodružný historický román Příběhy Tří říší vypráví historii zápasů za nichž v roce 220 zanikla dynastie Chan. Říše byla téměř půl století rozdělena mezi tři soupeřící státy Šu, Wu a Wej. Toto období čínských dějin bylo velmi oblíbeným námětem lidových vyprávěčů už za dynastie Tchang (618-906) a následující doby Sungů.

Luo Kuan-čang přetvořil původní velmi jednoduché a primitivní vyprávění v jedno z nejpopulárnějších děl lidového písemnictví. Pojal zápas o dědictví Chanů jako velkolepé drama, v němž se utkají dva morální principy. Na jedné straně je to legitimní právo Liu Peje, zákonitého dědice dynastie Chan, a na druhé straně stojí jeho rival a soupěř Cchan Cchao, zakladatel dynastie Wej, člověk pokrytecký, schopen kdykoliv zradit. Po boku cnostného Li Peje bojují hrdina Kuan Jü, který je symbolem stratečného a oddaného čínského feudálního rytíře a Čang Fej, jenž projev nespoutané odvahy a síly. Ale hlavní oporou dědice chanského trůnu je jeho moudrý rádce ministr Ču-ke Liang, který je ztělesněním lidové moudrosti.

V překladu Jakuba Hrubého si přečtemě některé pasáže z části nazvané Při hostině v broskvoňovém sadu rekové tři uzavřou bratrství, v krvavé řeži se Žlutými šátky si hrdinové poprvé vyslouží ostruhy:

"Zde se počíná vyprávět náš příběh. Je již povahou věcí, že Podnebesí, je-li dlouho rozdělené, bude nutně sjednocené, a je-li dlouho sjednocené, nutně se opět rozdělí. Na sklonku vlády dynastie Čou (Zhou) se říše rozpadla a sedm států bojovalo proti sobě, až je všechny pohltilo království Čchin (Qin). A poté co zaniklo Čchin, bojovaly proti sobě Ču (Chu) a Chan (Han), až opět Chan pohltilo Ču.

Od chvíle, kdy Vznešený předek Chanů přeťal bílého hada a povstal ve zbrani, vládla dynastie Chan sjednocenému Podnebesí. Později císař Kuang-wu (Guangwu) obnovil moc Chanů, ale když došlo na vládu císaře Siana (Xiana), Podnebesí se rozpadlo na tři nezávislá království. Příčiny pádu dynastie Chan můžeme vysledovat až do období vlády císařů Chuana (Huan) a Linga. Císař Chuan pronásledoval muže řádné a ušlechtilé a nedovoloval jim zastávat úřady, zatímco svou přízní a důvěrou vyznamenával dvorské eunuchy. Když císař Chuan zesnul a na trůně jej vystřídal císař Ling, maršál Tou-wu (Dou Wu) a nejvyšší vychovatel Čchen Fan (Chen Fan) se chystali eunuchy zničit, celá záležitost však nezůstala utajena, a tak to byli naopak oni, kdo nakonec padli do záhuby, a eunuchové si od té chvíle počínali jěště bezohledněji.

Patnáctého dne čtvrtého měsíce druhého roku éry Nastolení pokoje vstoupil císař do Séně hřejivé ctnosti. V okamžiku, kdy vystupoval k trůnu, zvedl se v rohu síně divoký poryv větru a velký zelený had slétl z trámoví a stočil se na trůně. Císař se leknutím svalil na zem, a zatímco jej jeho družina odváděla do bezpečí vnitřního palace, všichni úředníci se rozutekli. Po chvíli však nebylo po hadovi ani stopy. Náhle se přihnala prudká bouře s hromy a blesky a déšť s kroupami stačily do půlnoci, kdy ustaly zničit nespočet obydlí.

V druhém měsíci čtvrtého roku éry Nastolení pokoje postihlo hlavní město Luojang zemětřesení. Prvního roku éry Zářící harmonie se stalo, že se slepice změnila v kohouta. Prvého dne šestého měsíce černočerný mrak dlouhý přes deset sáhů vplul do Síně hřejivé ctnosti. Na podzim v sedmém měsíci se nad Nefritovou síní, kde přebývaly císařské manželky a konkubíny, objevil odraz duhy, a svahy hory Wu-jüan (Wuyuan) pukly a sesunuly se k zemi. Znamení bylo mnoho a žádné z nich nevěštilo nic dobrého."