Národnost Wa má přes 300 tisíc příslušníků, kteří žijí v pohraničních horách na jihozápadě Číny v provincii Jun-nan. Jsou vyznání primitivního náboženství a domnívají se, že vše živé má svou duši a že na světě existují duchové. Aby získali požehnání těchto duchů, příslušníci etnika Wa často pořádali obětní akce ve znamení úcty. Jednou z nepostradatelných předmětů používaných v obřadech je dřevěný buben.

V každé vesnici národnosti Wa je postaven pavilón z dřevěných sloupů, bambusových prken a slámy. Jde o místnost zasvěcená dřevěnému bubnu a také symbolickou stavbu etnika Wa. Bubnová místnost je pro národnost Wa posvátná jako chrámy pro jiné národnosti. V pavilónu se obvykle umísťuje pár bubnů, tedy samčí a samičí buben. Samec je malý a štíhlý, zatímco samice je velká a tlustá. Protože Wa představuje národnost uctívající mateřství a domnívají se, že buben je symbolem matky. V dávné době vesnici národnosti Wa často postihly katastrofy a neštěstí. Lidé pak chtěli vyrobit nějaký předmět, který by jim napomohl vymítat zlo a požehnat. Zhotovili dřevěný buben, který ale nemohl vydat zvuk. V té chvíli přišla stará babička a řekla, že buben musí vypadat jako ženská. Řemeslníci jí rozuměli a nakonec vyryli buben do tvaru ženských genetálií. Jak bylo očekáváno, bytí do takového bubnu přineslo překvapivý zvuk.

Bubnový pár může vydávat dva odlišné zvuky. V doprovodu ostrého a hlubokého zvuku se příslušníci národnosti Wa pustí do horských písní a přehnaných tanců k vyjádření svého citu. Kluk waského původu Sainuo uvedl,

„dřevěný buben je posvátným hudebním nástrojem našeho etnika. Hluboký zvuk reprezentuje statečnost, divokost a milost chlapců, zatímco ostrý zvuk je symbolem toho, že se děvčata vyznávají v tancování a zpívání."

Dřevěný buben zaujímá nesmírně důležité postavení ve vesnici národnosti Wa. Výroba bubnu se proto stává největší a nejrušnější věcí celé vesnice. Každý rok, když nastává čas na výrobu nového bubnu, lidé jdou do lesů k hledání stromu, vhodného pro zhotovení bubnového těla. Holka waského původu Oukuai uvedla,

„zhotovení bubnu si požaduje speciální techniku. Na práci je nutný určitý úhel slunečního záření, a tak se dá dělat jen pár hodin ve dne. Na zhotovení jednoho bubnu je potřeba několika týdnů za účasti čtyř až pěti lidí."

Dřevěný buben je v očích příslušníků národnosti Wa nástrojem k vedení dialogu s duchy. Domnívají se, že duchové nerozumějí řeči lidstva, ale spíš bubnovému zvuku. Buben zůstává hudebním nástrojem k semknutí lidí, při čemž se skrývá úcta matkám a respekt ženám a starším lidem. Právě díky bubnu je vesnice živá a má duši.

Jakožto posvátný předmět se buben dříve používal jen při důležitých příležitostech, ve chvíli, kdy došlo k vzniku katastrof a mimořádných věcí. V současné době se ale stává nepostradatelným hudebním nástrojem pro předvedení tanců národnosti Wa.