Na Rudé hoře ve Lhase stojí světoznámý palác Potala. Správci paláce a mniši vynakládali v uplynulých desítkách letech obrovské úsilí o ochranu tohoto svatého místa v srdcích tibetského lidu, a o to, aby národy všech zemí světa mohly lépe obdivovat posvátnost a velkolepost paláce.

Potala byla postavena v sedmém století našeho letopočtu a měla název „palác Rudé hory". Později byla zničena s úpadkem Tufanské monarchie. V sedmnáctém století dal dalajláma pátý provést na místě rekonstrukci velkolepého paláce pod názvem Potala, který poté zůstává střediskem tibetské politiky a náboženství. V r. 1994 byl tento palác vepsán do seznamu světového dědictví organizací UNESCO, a to díky majestátním tibetským klasickým stavbám a nesčetným sbírkám historických předmětihodností.

V následujících více než deseti letech proběhlo rozsáhlé stěhování vzácných předmětů pro rekonstrukci paláce. Těžištěm pozornosti se tak stal celý proces, jak by mohla být provedena stěhování a uspořádání velkého množství sbírek.

S cílem zajistit úspěšný průběh přestěhování vzácných předmětů se členové palácové správy upřímně učili zákon a předpisy o památkové péči, jakož i znalosti o uschování pamětihodností. Zástupce vedoucího palácové správy Ding Changzheng k tomu řekl,

„Náš tým upevňoval základní práci s ochranou a správou vzácných předmětů a jejich výzkumem a využitím. Jsme zintenzivňovali každodenní opravy a údržbu. Naše práce obsahovala všestrannou opravu vnějších okenních říms u hlavní palácové stavby, restaurování akvarelů u částečných nástěnomaleb, pozlacení všech buddhistických soch v sálu stúpy Dalajlámy 13. a výměnu osvětlovacích oken pro východní a zápdní sál. Kromě toho jsme provedli restituci 640 sošek a splnili uspořádání, katalogizaci a evidování 650 buddhistických knih."

Pouze v loňském roce bylo společným úsilím správců a mnichů přestěhováno více než 4800 buddhistických sošek a vzácných předmětů a přes 1000 buddhistických knih. Intenzita práce byla zřejmá, protože na přestěhování těchto pamětihodností se museli spoléhat jen na záda. Správci a mniši k tomu opotřebovali mnoho bot ročně. Jeden z pracovníků Quzha uvedl,

„převzali jsme odpovědnost za uspořádání východního sálu Potaly. Práce byla těžká zejména s desítkami tisíc buddhistických knih a předmětů. Protože tam spaly již stovky let, tak nás čekal hustý a hluboký prach, který nám přes tři masky často utíkal do úst. Na nošení jednoho spisu sotva stačí záda jediného kluka. A ještě jsme museli bez výtahu přestěhovat knihy z přízemí na páté a šesté poschodí."

Kromě buddhistických knih bylo těžké přestěhovat i sochy kvůli jejich velké velikosti a tomu, že některé sochy jsou hliněné a lehce poškoditelné. V každém sálu Potaly je jeden až dva tisíce buddhistických soch a sošek, které si vyžadují číslování, nazvání, posuzování kvality materiálu a další jemnou a komplikovanou práci. Po rekonstrukci sálu je ještě nutné umístit veškeré předměty do původní pozice, což obvykle trvá více než dvacet dní. Všichni pracovníci tomu věnují nesmírnou péči a trpělivost. Zástupce vedoucího palácové správy Wangduo má odpovědnost za logistickou záruku. Řekl,

„ ve spolupráci s místním Výborem demokratické správy jsme splnili kopírování, přestěhování a restituování asi stovky buddhistických knih."

Sčítání a uspořádání vzácných předmětů v paláci Potala probíhá již více než deset let, což z jistého hlediska znamená větší a obtížnější práci než rekonstrukce samostatná. Údaje sčítání poskytnou čínským a zahraničním badatelům a turistům nevídaný cenný materiál.

Při rekonstrukci a sčítání je velmi důležitá i bezpečnostní stráž. Šéf palácové správy Qiangba Gesang každý den vede pracovníky při hlídacím úkolu. Kromě toho se uplatňuje úlohu elektronických monitorovacích zařízení. To vše přispívá k zajištění bezpečnosti vzácných předmětů.

Tito ochránci paláce se snaží přispět svým podílem k šíření kultury Potaly. Někteří pracovníci a mniši přes vysoký věk aktivně věnují své názory na návrhy na přípravu následníků. Čtou nejen buddhistické knihy, ale také využívají volný čas na studium mandarinštiny a angličtiny. S velkým nadšením reagují na otázky poutníků a turistů a proto se chválí jako živá encyklopedie Potaly.