J.H. Chrám navštěvuje mnoho návštěvníků. Je mezi nimi i mnoho mladých lidí. Jedné mladé čínské dívky jsem se zeptal, zda je věřící, zda vyznává buddhismu a zda přišla do chrámu vyjádřit své přání.

Ano, dívka přišla, aby se zde pomodlila a vyslovila své tajné sny.

J.H. Při naší návštěvě starobylého chrámu Bílého koně v Luoyangu, který jsme s mým kolegou Pepou navštívil během naší pracovní cesty do provincie Henan, jsme měli také příležitost být svědky buddhistických obřadů.

Nejprve jsme natočili zvuky dřevěné klapačky, kterou používal mnich, jenž právě přicházel na večerní bohoslužbu.

A pak vám zde mohu nabídnout poměrně unikátní záznam z buddhistické mše.

Chrám Bílého koně, v čínštině Paima Ši, patří k těm buddhistickým chrámů, ve kterých žije a své náboženské obřady praktikuje početná komunita buddhistických mnichů.

Chtěli jsme vědět, jak velká tato komunita je. Proto jsme se na to s Pepou jednoho poměrně mladého mnicha zeptali.

J.H. Co tedy odpověděl na otázku, kolik taky žije mnichů? Já jsem rozuměl, že 140?

Pepa: Více než sto, ale neřekl konkrétní číslo.

J.H. A proč on tedy žije v chrámu jako mnich?

Pepa: Jednou tento chrám navštívil a poznal, že prostředí se mu velmi líbí a že ti přeje žít. A rozhodl se tedy, že tady bude žít.

J.H. A nevíš, jak dlouho tady žije?

Pepa: Asi už tři roky.

J.H. Děkuju Pepo.