Čínský rozhlas pro zahraničí

v Kontakt
China Radio International
Domov
Svět
  Ekonomika
  Kultura
  Věda a technika
  Sport
  Další

Dnešní Číňané

Novinky z Číny

Čínská ekonomika

Společenský život

Věda a technika
(GMT+08:00) 2007-06-15 18:15:00    
Čeští architekti v Číně 2

cri
J.H. V pořadu Jak se jim žije vám nabízím další část rozhovoru s manželi Bendovými, kteří žijí a pracují v čínské Shanghaji.

J.H. Vzpomeňte na nějaké osobnosti, které na vás v době studií zanechaly největší dojem, které vás nejvíce ovlivnily?

Benda: Na studiích není tak důležitá vlastní škola, ale konkrétní učitelé, kteří člověku otevřou obzory. A my jsme měli to štěstí, že jsme se s několika dobrými učiteli sešli. Jednak to byl pan docent Pardyl, který sám o sobě nebyl vynikající architekt, ale byl velice dobrý učitel. A pak jsem se setkali s doktorem Ševčíkem, který nám více otevřel filozofickou stránku domů. Ale pak jsme se hlavně setkali s Jiřím Seifertem, to byl sochař, který nám začal povídat o materiálu a o prostoru. Pak asi paní architekta Šrámková,která byla v té době přední architekt, která nám říkala, jak architekturu vidět, co je na ní důležité a co není důležité.

I. Bendová: Mně vždycky zajímala taková ta poloha vztahu mezi architekturou a společností, architekturou a humanitními vědami. Vždycky jsem se zajímala o sociologii a sociologii...Porozumět, o čem v tom stavění jde, to je hrozně komplexní věc. Na druhou stranu jsou otázky vztahující se k tomu, jak funguje život společnosti a jak to všechno dát dohromady. Je těžko pojmenovat bod, kdy se to v člověku všechno propojí a pak už má představu, co dělat.

Když jsem skončila školu, tak Honza si myslel, že už to umí, já jsem naopak měla pocit, že nevím, o co jde. Byla jsem, jak ženské bývaj, možná přízemní. Nějak jsem časem pochopila, že jsou určité body, kde projetk můžu ovlivnit. A snažila jsem si vytvořit představu, v kterých bodech se musí postrčit to nebo ono. Tohleto naučení se o čem v tom procesu jde, to trvá možná deset, patnáct let, to je dlouhá doba.

J.H. Chtěl jsem se vrátit ještě k začátkům vašich studií. Jak vím, zatím jsem to neřekli, vy jste spolužáci. Hrála ve vašem setkání architektura nějakou roli?

I. Bendová: My jsme spolužáci z kruhu. Takže jsme ze začátku chodili spolu na všechna cvičení, na všechny přednášky. Protože jsem zpočátku studovala na pozemních stavbách, tak jsem to této skupiny přišla až v druhém roce. A přišla jsem tam s tím, že tam nepatřím, že jsou to všechno géniové, kteří ty zkoušky udělali, ale já jsem se tam nějak prodrala, ale že je to katastrofa. Tak jsem se na své spolužáky dívala s respektem. Tři roky jsme spolu do toho kruhu chodilia já jsem si vždycky myslela, že jestli něco, tak s Honzou nikdy. A pokud vím, tak on měl stejné představy o mně.

Benda: Já jsem měl ještě daleko radikálnější

Bendová: Pak se to nějak sešlo. On měl lístky na nějaký koncert v Rudolfinu a pozval mě, pak jsme šli někam na skleničku. Tak jedno s druhým.

Benda: Jak se říká – odříkaného chleba největší krajíc. To i s těma barákama, které jsem si myslel, že nechci dělat a nakonec s tou Ivanou. A teď máme spolu dvě velký děti...

Bendová: A ten starší je taky architekt...

Benda: Ona to není legrace...