Souhlasím s tvým postřehem, že vrah nevbodl oběti zbraň do hrdla vlastnoručně. Střenka je tak malá, že by ji neudrželo ani dítě," řekl soudce Ti.

„Dále tě chci upozornit na neobvyklý tvar čepele. Je vdutá a připomíná spíš žlábkové dláto než dýku. Teď, v počátečním stadiu vyšetřování, bych se neodvážil ani hádat, jak s ní vrah pracoval. Tao Kane, udělej mi přesnou kopii té dýky ze dřeva, abych s ní mohl bezpečně experimentovat. Ale zacházej s ní opatrně. Jen Nebesa vědí, jakým smrtelným jeden je hrot napuštěn."

„Je jasné, vaše Ctihodnosti," poznamenal seržant Chung, „že musíme dále vyšetřovat pozadí té vraždy. Neměli bychom předvolat Wua k výslechu?"

„Právě jsem chtěl navrhnout," řekl, „abychom teď zašli k Wuovi na návštěvu. Dávám vždycky přednost tomu, vidět podezřelého v jeho vlastním prostředí. Půjdu tam inkognito, a ty, seržante, půjdeš se mnou."

Ti vstal.

Náhle vpadl do kanceláře žalářník.

„Vaše Ctihodnosti," volal, „Čchien Mou nabyl vědomí. Ale bojím se, že umírá!"

Soudce běžel rychle za ním, sledován seržantem Chungem a Tao Kanem.

Čchien Mou ležel v cele na pryčně. Žalářník mu dal na čelo kus hadru, namočeného ve studené vodě. Oči měl zavřené a lapal po vzduchu.

Soudce se nad ním sklonil.

Čhien Mou otevřel oči a podíval se na něho.

„Čchien Moue," zeptal se soudce naléhavě, „kdo zabil náčelníka Pana?"

Čchien upíral na soudce planoucí zrak. Pohnul rty, ale z úst mu nevyšel ani hlásek. O ohromným úsilím ze sebe vypravil jen nezřetelnou hlásku. Pak zmlkl.

Náhle se jeho velké tělo křečovitě otřáslo. Zavřel oči a natáhl se, jako by hledal pohodlnější polohu. Pak už ležel bez hnutí.

Čchien Mou byl mrtev.

Seržant Chung vzrušeně vykřikl: „Začak říkat j-j-j..., ale už to nedopověděl."

Soudce se napřímil. Pomalu přikývl a řekl: „Čchien Mou zemřel dřív, že nám mohl dát informaci, kterou tak naléhavě potřebujeme!"

Pohlédl na nehybné tělo a zklamaně dodal: „Teď už se nikdy nedozvíme, kdo zavraždil náčelníka Pana!"

Založil ruce do širokých rukávů a vrátil se zase do pracovny.

SOUDCE NAVŠTÍVÍ VÝSTŘEDNÍHO MLADÍKA. V PRACOVNĚ PŘEDSEDÁ SHROMÁŽDNÍ ZNALCŮ UMĚNÍ

Soudce Ti a seržant Chung měli při hledání Wuova bydliště určité potíže. Ptali se v několika obchodech za chrámem boha války, ale nikdo neslyšel o muži, který by se jmenoval Wu Feng. Pak si soudce vzpomněl, že bydlí nad vinárnou, které se říká Věčné jaro. Ukázalo se, že je to velice známý podnik, prolulý vynikající kvalitou vína. Jeden výrostek je zavedl do postranní uličky, kde spatřili látkový transparent s nápisem „Věčné jaro," vlající ve větru.

Obchod byl vpředu otevřený a od ulice jej odděloval vysoký pult. Uvnitř stálo podél stěn na dřevěných policích množství velkých hliněných nádob na víno. Červené nálepky na bocích hlásaly znamenitou kvalitu obsahu.

Majitel, příjemně vyhlížející muž s kulatou tváří, stál za pultem, netečně vyhlížel do ulice a šťoural se v zubech.

Soudce a seržant Chung obešli pult a posadili se uvnitř k čtvrcovému stolku. Soudce poručil džbánek dobrého vína. Když majitel utíral stůl, zeptal se ho, jak jdou obchody.

Majitel pokrčil rameny.

„Nic zvláštního, co by stálo za řeč," mínil, „ale pořád ještě to jde. A jak dycky říkám, tak akorát je lepší než moc málo!"

Soudce se však vyptával dál.