V raném období čínských dynastií měla lukostřelba své důležité místo v mystických rituálech. V polovině 2. tisíciletí př.n.l. existoval v Číně šamanistický lukostřelecký kult. Jeho cílem bylo vymodlit déšť, odvrátit povodně nebo nájezdy barbarských kmenů.

Od obřadného použití luku pak už byl jenom krůček k jeho využití ve válce a při lovu. Zdatní čínští bojovnící v konfrontaci s Huny – obratnými lukostřelci na koních - velice rychle pochopili, že se musí přizpůsobit nepříteli. Záhy se lukostřelecká kavalerie stala páteří čínské armády. Do dynastie Ming měly šípy délku asi dvě třetiny lidského těla, až za poslední, mandžuské dynastie Čching se už svou délkou přiblížily dnešním rozměrům. Žije jěště v Číně tradice výroby luků a šípů?

Je posledním výrobcem tradičních luků a šípů a oficiální strážce, tohoto tolik uznávaného aspektu bohaté čínské kultury. Ale tak jako ostatní dodavatelé nepostižitelného kulturního dědictví, Jang Fu-si (Yang Fuxi) je zneklidněn další budoucnosti této rukodělné výroby. Tradice výroby luků a šípů v Číně pomalu dožívá, ale stále žijí lidé, kteří se snaží o její renesanci.

Jang, kterému je 49 let je jedním z mnoha mistrů lidového řemesla, kteří na základě konvence UNESCO dostali příležitost předávat budoucím generacím toto pomalu vymírající čínské dědictví. Ale tato čest, které se mu dostalo od čínského ministerstva kultury se může stát dvousečnou zbraní pro umělecké mistry jako je Jang, kteří se obávají, že nenajdou nikoho, kdo by kráčel v jejich šlépějích.

Ve svém studiu Ťü Jüan Chao v Pekingu Jang trpělivě učí tomuto starobylému řemeslu tři mladíky, včetně jeho syna. Jang je už desátou generací mistrů rukodělného řemesla výroby luků a šípů, ale stále nemá jistotu, že najde dostatek nástupců, aby tohle řemeslo přežilo.

Nejvíce zneklidňující je otázka jak co nejlépe tyhle mladé lidi připravit k tomu, aby se po celý život a celou duší věnovaly tomuto řemeslo, což je pro jeho přežití nevyhnutné. Pronikání do mistrovství výroby luků a šípů může být nepochybně nudné. Tito mládenci jsou příliš mladí na to, aby odolávali nástrahám a pokušením moderního světa. Kromě toho patří ke generaci, která už nedokáže snášet strádání a dřinu jako jejich učitel.

Výroba luků a šípů je zdlouhavý proces, jenž obsahuje kolem 200 pracovních kroků.

Jang, postavou vysoký a svalnatý od manuální práce je velice pozorný a vnímavý k rodinnému dědictví. Jeho mandžuští předkové přinesli umění výroby luků a šípů do Pekingu poté, se v 17. století dostali k moci.

Jang od dětství sledoval neúnavnou práci svého otce a dědečka, kteří na zakázku vyráběli starobylou zbraň. V jeho srdci pomalu zakořenila láska k vznešenému řemeslu a také ambice pokračovat v něm.

Ale jak luky a šípy postupně mizely v minulosti, tak upadal i rodinný byznys a za kulturní revoluce (1966-76) vzal rychlý konec. Jang ve snaze zachránit a oživit rodinnou rukodělnou tradici, v roce 1998 nechal práce taxikáře a otevřel studio Ťü Jüan Chao. Ve svých 40 letech, se na žádost svého otce začal systematicky a disciplinovaně věnovat řemeslu svých předků. Nepotřeboval k tomu žádnou učebnici. Místo toho vnímal každé slovo svého otce Janga Wentunga (Yang Wentong). To byl způsob, jakým se z generace na generaci předávalo tradiční čínské lidové umění a řemeslo.

Ale zatímco technické informace zůstávaly rodinným tajemstvím, nedostatek záznamů způsobil, že mnoho tradičních rukodělných odvětví dnes čelí zániku.

V nejtěžších časech Jang každý rok prodal jenom jeden par luku a šípů. Ale postupně docházelo k oživení zájmu o vymírající řemeslo. O jeho studiu se psalo v denním tisku a svými reportážemi pomohla i televize. Po takové publicitě vzrostla poptávka po výrobcích jeho studia.

V prezentaci svých výrobků pokračuje i na nové otevřené vebové stránce. Jang prostě využívá všech nejmodernějších prostředků, k zajištění budoucnosti starobylého čínského řemesla.