Čínský rozhlas pro zahraničí

v Kontakt
China Radio International
Domov
Svět
  Ekonomika
  Kultura
  Věda a technika
  Sport
  Další

Dnešní Číňané

Novinky z Číny

Čínská ekonomika

Společenský život

Věda a technika
(GMT+08:00) 2007-06-29 19:41:26    
Čeští architekti v Číně 4

cri

J.H. Zvu vás k další části pořadu,který jsem natočil spolu s manželi Bendovými, českými architekty, kteří žijí a pracují v Šanghaji.

J.H. Vše, co mi tu říkáte o svém vstupu do praxe a životě v 70. a 80. let, svědčí o tom, že jste svojí architektonickou působnost zahájili úspěšně a že jste mohli být spokojeni s tím, co děláte. Přesto nastalo období, jak vím, kdy jste se rozhodli, že z Čech odejdete. Co bylo tím podstatným momentem, který vás k tomu přiměl?

Jan Benda: Momentů pro to rozhodnutí byla celá řada. Rozhodně to nebylo výsledkem nějakého unáhleného rozhodnutí nebo naštvání. Frustrace z toho jak věci jdou, jak věci nejdou. Jedno k druhému vedlo k přemýšlení co a jak dál. Takže to bylo rozhodování dlouhé, velice bolestivé a velice soukromé.

J.H. Ivano, jak jsi to prožívala ty toto období?

Ivana Bendová: No, Honza jednou přišel a řekl, že bychom se měli asi pokusit odejít na západ. Já jsem říkala, že se úplně zbláznil, ale postupně I ve mně uzrával pocit, že tam byl jakýsi strop pro rozvoj člověka a kromě toho záležitost prostředí, která na mě hodně doléhala, protože já jsem byla hodně nemocná a náš mladší syn byl hodně nemocný. Na druhou stranu tady byla rodina. Já jsem tam nechala tatínka, a to bylo velmi těžké rozhodování, jestli ano nebo ne. Dopadlo to tak, že jsme odjeli.

Jan Benda: Cesta odjetí…je to vlastně cesta dopředu. Když se člověk vydá na cestu, tak nemá moc smysl se ohlížet zpátky. Člověk musí jít dál. Mně v Čechách vadilo neustálé nadávání na poměry. Všechno to byly výmluvy, že něco nejde, že já bych byl skvělej, kdyby… Ale to, co je pro ty baráky podstatný, je pozitivní myšlení, protože z toho negativního se toho moc nepostaví. Nebylo možné sedět doma a brečet a být plný stesku, bylo potřeba jít dál, bylo potřeba se učit anglicky, bylo potřeba poznat jiný svět, jiný zvyky, poznat, jak věci fungujou… a to bylo hrozně osvobozující, to bylo pro nás nové, což nás poznamenalo na zbytek života.

Ivana Bendová: Ono to teď vypadá hezky, jak to Honza říká, ale ta situace není tak růžová. Člověk přijede to nové země a dostává se do situací, které jsou jiné, které musí řešit jinak a musí měnit sám zajeté způsoby jak se na věci dívat a to je hrozně bolestné.

J.H. Jak jsem se už zmínili, vaše volba byla Kanada. Já jsem pochopil, že v Kanadě bylo čistší ovzduší než v Čechách, ale jaký byl jiný motiv, proč jste zvolili Kanadu. Je Kanada něčím významná po té architektonické stránce?

Jan Benda: Ale vůbec ne.

Ivana Bendová: To bylo spíš naopak, protože my jsme nejdříve odjeli do západního Německa, tam jsem si snažili udělat představu, kam dál. Byla reálná možnost zůstat v Západním Německu. Ale dohodli jsme se, že bychom chtěli do anglicky mluvící země.

Jan Benda: Když je člověk v situaci, kdy jde o praktický život, kdy jde o to přežít, kdy jde o to sehnat peníze na příští den na uživení, tak to rozhodování je zcela věcné, praktické záležitosti. Když nikam nepatříte, my jsme se vzdali Čech, vzdali jsme se všech práv, které jsme v životě měli, do nové země jsme nepatřili. Těch možností není tolik a pokud jsme chtěli do anglicky mluvící země, ono jich zase není tolik. Bylo to spíš velice praktický logický závěr, že ta Kanada se zdála země nepřijatelnější z různých praktických důvodů.