Čínský románopisec a vynikající znalec čínské kultury Li Žu-čen (Li Ruzhen) žil na přelomu 18. a 19. století za vlády poslední čínské dynastie Čching (1644-1911). Byl vlastne fonologem a věnoval se zvukové stránce jazyka. Literaturou se zabýval jenom okrajově. Li Žu-čen byl na jedné straně značně ovlivněn novým rozkvětem konfuciánské vzdělanosti za mandžuské dynastie, ale současně naplněn odporem k neživé učenosti státních zkoušek. I proto nedosáhl oficiálního uznání a postavení.

Jeho nejvýznamnějším dílem je román Příběh květin v zrcadle, který má sto kapitol. Odehrává se v době vlády tchangské císařovny Wu Ce-Tchien. Fantastickými obrazy vyjadřuje hlubokou nespokojenost se společenskou situací své doby. Jeho pokrokové myšlení je zvlášť zřejmé v jeho názorech na společenské postavení žen.

Li Žu-čen je pokračovatelem humanistické tradice velkých románů 18. století, jako byl například slavný román Cchao Süe-čchina Sen o červené veži.

Rámec Li Žu-čenova románu Příběh květin v zrcadle tvoří příběh o květinových vílách za trest seslaných na svět. V první části knihy se vzdělanec Tang Ao po nezdaru u zkoušek v hlavním městě vydává na cestu za moře. Jeho prapodivné zkušenosti autor líčí humorným a zábavným způsobem. Ve druhé, kratší části se odehrává příběh, ve kterém dívky-začarované víly, úspěšně absolvují zkoušky vypsané mimořádně pro ženy a pak se zapojují do bojů mezi dvorskými klikami. Kromě toho vedou neutále učené rozpravy.

Království žen je proslavena kapitola z románu Příběh květin v zrcadle a do češtiny jí přeložila Dana Šťovíčková. Dnes si přečteme alespoň kratičkou část.

Když po několka dnech přistáli u Království žen, Duo Jiugong navrhl Tang Aovi, aby se šli projít na břeh. Ale tomu se příliš nechtělo. Když totiž slyšel, že Tripitaku, který se na příkaz císaře Taizonga vypravil pro sútry do Indie a rovněž putoval přes Království žen, si málem tamnější vládce nechal u sebe nadobro.

„Bratře Tangu, vaše obavy jsou oprávněne," řekl se smíchem Duo Jiugong, „ale toto Království žen nemá s onou zemí nic společného. Kdyby šlo o to Království žen, přes které putoval Tripitaka, pak by bylo jejenom záhodno, abyste nevystupoval na břeh vz, bratře Tanghu, ale to by se nemohl odvážit vystoupit na břeh ani bratr Lin, i kdyby dobře věděl, že mu tu z obchodu kyne tučný zisk. Zdejší království žen je však zajímavé pro něco jiného. Žijí zde odedávna muží a žení se tu stejně jako u nás. Rozdíl je jenom v tom, že muži tu nosí sukně jako ženy a starají se o domácnost, a ženy naopak nosí vysoké holínky a klobouky jako muži a věnují se záležitostem veřejným. Muži a ženy se navzájem žení a vdávají, ale na rozdíl od jiných zemí tu mají úlohy prohozené."

„Jetslipak taky muži," řekl Tang AO, „když vystupují v úloze žen a mají na starost domácnost, jestlipak se taky líčí a svazují si nohy?"

„Slyšel jsem, že si tu zvlášť potrpí na svazování nohou," řekl Lin Zhiyang, „malé nožky jsou tu ve velké vážnosti u bohatých i u chudých, a pokud jde o líčidla, bez těch už se tu teprve neobejdou. Jěště štěstí, že jsem se narodil v Nebeské říší, narodit se tady, svázali by mně nohy a to by byl pro mě hrob."

Při těchto slovech vyňal Lin ze záňadří seznam zboží a pokračoval: „Hleď, toto zboží zde budu prodávat."

Tang Ao vzal od něj seznam a tu viděl, že jsou v něm uvedena líčidla, různé hřebeny a hřebínky a vůbec samé věci, kterých používají jenom ženy. Tang Ao, prohlédnuv si seznam, vrátil jej se slovy: „Když jsem prohlížel zboží před naším odjezdem z Lin'anu, divil jsem se, že vezete nějak mnoho těchto věcí, a nechápal jsem k čemu. Teď je mi všechno jasné. Ale proč v seznamu neuvádíte u každého druhu zboží cenu?"