S rychlou urbanizací v Číně pomalu mizí i některé druhy tradičního lidového umění, včetně zpěvu s bubnem z okresu Wuning, ve středočínské provincii Jiangxi, který má historii delší než 200 let. Dnes bych vám chtěla představit lidovou umělkyni Chen Qin, která vynakládá neunavné úsilí pro ochranu a šíření zpěvu s bubnem. Místní rolníci ji nazývají „dcerou hor."

Posloucháte urývek písně s bubnem z okresu Wuning. Místní rolníci při práci na polích mají v oblibě právě tento druh hudební produkce. Obyčejně jeden člověk bije na buben, ostatní v rytmu bubna zpívají. Zpěv s bubnem má více než 200-letou tradici a je na seznamu chraněného nehmotného dědictví provincie Jiangxi.

38-letá Chen Qin se narodila ve Wuningu, což je překrásné místo v provincii Jiangxi. Vyrostla na písních s bubnem a místní opeře pro sbírání čaje, která pramení z lidové hudby. Čaj představuje jeden z hlavních zemědělských peoduktů okresu Wuningu. V sezóně, kdy se sbírá čaj, pracuje na čajovníkových plantážích mnoho rolníků. Dva až tři zpěváci přitom zpívají, což pro usilovné sběrače čaju vytváří veselou náladu. K tomu Chenqin řekla,  

V minulosti nebyla na venkově televize a film se promítal jenom málokdy. Proto zpěv s bubnem dával jednoduchému životu rolníků barvu a živost. Pokud někdo uměl doma zpívat, měli jsme často lepší náladu než o Jarních svátcích.

Dědeček Chenqina byl známý bubeník v okresu Wuningu. Když ještě byla Chenqin malá, mnoho lidí zvalo jejího dědečka bít na buben. Proto se Chen postupně zamilovala do tohoto venkovského lidového umění. V roce 1984 Chenqin začala navštěvovat kurs opery pro sbírání čaje v provinční umělecké škole. Po skončení začala pracovat v souboru opery pro sbírání čaje, okresu Wuning. Od té doby se opera pro sbírání čajů stává neoddělitelnou součástí jejího života. Ale v létě 1993 byl soubor opery pro sbírání čaje rozpuštěn, což bylo pro Chenqin smutné.

V roce 1995 Chenqin odešla z vesnice a začala působit v pěveckém a tanečním soboru města Jiujiang jako moderátorka. V roce 2004 odjela do přímořského města. Ale během těchto let nebylo Chen veselo, protože ve městě ztratila opěrný bod svého života. Řekla,  

Ve městě jsou všude moderní budovy, hlučné bary. Vyrostla jsem na venkově, nemohla jsem si zvyknout na městský život. Ve městě není čerstvý vzduch jako na horách, není tam veselý zpěv ptáků. Prostě městský život ke mně nepatří.

Chenqin se rozloučila s městěm a vrátila se domů. Jednoduchá atmosféra na venkově ji inspirovala k splnění snu z dětství. Chen k tomu řekla, 

Jako bych se vrátila do svého dětství, vrátila jsem se do hor, chtěla jsem prožít všcehny ty zážitky, které měl můj dědeček a další lidoví umělci.

Od té doby Chenqin cestuje po okresu Wuningu a hledá místní lidové umělce a sbírá písně s bubnem a písně opery pro sbírání čaje. Tito umělci jsou velmi staří a obávají se, že po jejich smrtí nikdo nedokáže zdědit jejich umění. Chenqin se rozhodla, že bude čelit této situaci, vezme kameru, bude chodit po vesnicích a sbírat zpěv s bubnem.

Objevila jsem mnoho originálních úryků písní s bubnem a opery pro sbírání čaje. Tyto materiály jsem uložila na DVD, které je jako národní materiál ve Středisku čínského ministerstva kultury pro rozvoj lidového umění. Dokazuje existenci zpěvu s bubnem a opery pro sbírání čaje.

Doposud již Chenqin zapsala 20 tisíc lidových písní. V roce 2005 publikovala knihu s názvem Vesnice, buben, lidové písně, příběhy dědečka, ve které seznamuje se současným stavem místních lidových písní.