68-letý pán Xu Zhuchu je v Číně známým výtvarníkem loutek. Loutka s názvem Zhu Chu, kterou pojmenovaly podle pana Xu Zhu chu, je populární značkou domacích a zahraničních sběratelů. V Rodině Xu Zhu Chu se technika výroby loutek dědí z generace na generaci. Syn Xu Zhu Chu je taky výborným řezbářem-loutkářem. V dnešním pořadu bych vám chtěla představit tuto rodinu.

Rodina Xu má loutkové muzeum jediné svého druhu v Číně, ve městě Zhang Zhou v provincii Fujian v jihovýchodní Číně. Vstoupíte-li do tohoto muzea, vidíte různé loutky: 2-centimetry vysoký kmet, vtipálek s uveličeným výrazem, historické postavy a další. Každá tělesná součást těchto loutek je pohyblivá. A díky šikovným pohybům vašich prstů dokážou činit různé pohyby.

Loutky existují v Číně již několik tisíc let, a většina z nich pramení z historických příběhů a legend. Obyčejně se loutky dělí na tří druhy, marionety, loutky upevněné na vrcholku tyče a třetím typem jsou loutky, které se navlékají jako rukavice.

Loutky se vyrábí z dřeva. K tomu pan Xu Zhuchu řekl,

Dřevo nemá život, ale pomocí pohyblivých součástí se tyto dřevěné loutky dokážou pohybovat, a díky loutkohercům, kteří kombinují pohyb s klidem loutky ožívají. ??

Rodina Xu vyrábí loutky již několik generací. Xu Zhuchu patří v pořadí k šesté generaci a loutky se učí vyřezávat od deseti let. V dětství byl velmi pilný a při učení a tréninku spotřeboval doma téměř všechno dřevo. 16-letý Xu se pak se účastnil celostátní soutěže řemeslných technik mládeže a získal první cenu. Jeho díla byla darována zahraničním představitelům, kteří Čínu návštívili. Doposud vytvořil více než 600 loutek a měl putovní výstavy ve více než 100 zemích. Vloni byly jeho loutky vepsány do seznamu čínského nehmotného dědictví, čínské ministerstvo kultury ho oznáčilo za následovníka tradiční vyroby loutek.

Podle tradice rodiny Xu, vyrobní technice loutek se učí jenom muži, ale Xu Zhuchu porušil tuto tradici a učí nejen svého syna, ale i dceru. Kromě toho v jeho dílně jsou i studenti mimo své rodiny. Říká, že doba a myšlení se změnily. V minulosti se jeho rodina obávala, že když se techniku výroby loutek naučí i cizí lidé, jeho rodina pak ztratí způsob obživy. Ale v současné době vláda ochraňuje a podporuje?rozvoj starobylých řemeselných technik a tyto obavy jsou dnes zcela zbytečné.

Proto nejen jeho syn, ale i dcera se stávají dědici techniky rodiny Xu. Jeho syn se jmenuje Xu Qiang a loutky vyřezává od devítí let. Po více než 10-letém úsilí, jeho techniku konečně ocenil i jeho otec. Xu Qiang řekl,

Na začáktku jsem působil jako otcův asistent, postupně jsem se naučil technice od otce. On je na nás velmi náročný, musíme zvládnout každý krok vyroby loutek. Ano, je to opravdu těžká práce.

Xu Qiang řekl, že vyrobní technika loutek je umělecká práce a jeho povinností je tohle kulturní bohatství dědit a rozvíjet. Je mladý a má jiné myšlení než stará generace. Kromě vyroby loutek věnuje velkou pozornost rozšíření trhu. K tomu Xu Qiang řekl, zvuk4

V roce 1996 otevřela moje rodina loutkové muzeum. Kromě muzeální expozice tam také předvádíme loutkové hry a přímo na místě návštěvníci mohou vidět vyřezávání loutek. Dnes se toto muzeum již stává známým symbolem města Zhang Zhou a přitahuje zájem a pozornost mnoha domacích i zahraničních turistů. Loutky z tohoto muzea jsou často k vidění na výstavách v cizině.

V současné době Xu Qiang působí jako ředitel tohoto muzea. Úspěšný provoz muzea ho inspiroval k tomu, aby nadále rozvíjel vhodné turistické suvenýry. Dnes se malé a pěkné loutky jako památky těší velké oblibě mezi turisty. Ze svého pokusu Xu Qiang získal a upevnil důvěru, že dědí a rozšiřuje techniku své rodiny, která z generace na generaci žije s loutkami. ??