J.H. Studentka Dáša...já jsem zvědav, jak se vůbec k čínštině dostala, co byla první pohnutka, která jí přiměla k tomu, aby se dala na studium jazyka, který je u nás dosud považován za dost exotický.

Dagmar Pavlasová: Abych řekla pravdu, já k tomu žádnu vysvětlitelou pohnutku nebo čin nemám. Já jsem od malička chtěla studovat čínštinu, od té doby jsem četla čínskou literaturu, sledovala čínské filmy, a toho to prostě vyplynulo.

J.H. Pojďme k etapě, kdy ses k tomu rozhodla. Co vlastně člověk musí prokázat při přijímacích zkouškách na katedru sinologie... Nepředpokládám, že tam přicházejí adepti, kteří už čínsky umí,protože nevím,jestli lze v Praze, kromě této akademické půdy čínštinu vůbec studovat.

D.Pavlasová: Dá se studovat, ale většinou jsou to soukromé hodiny, nebo ještě existuje jazyková škola v Praze, která se věnuje výuce, ale většinu,co znám, tedy studentů, kteří přicházejí na filozofickou fakultu, buď už byli v Číně, třeba tam cestovali, proto se o to zajímají, ale většina jazyk neumí. Ale vyžadují se odborné znalosti, jak reálie, historie, literatura, umění... Celá zkouška se zaměřuje velmi detailně na znalosti.

J.H. Ty jsi skončila v Praze třetí ročník, jestli se nemýlím...Co za ty tři roky student zvládne? Potom přijedeš do Číny a zjistíš, že čínsky v zásadě umíš, že se domluvíš, anebo že ta znalost zůstává dost v teoretické rovině?

D.Pavlasová: Já mám svůj příjezd do Číny poněkud opožděn. Většinou studenti z Prahy přijíždějí, je to po druhém ukončeném ročníku. To znamená, že by měli rozumět základním frázím, umí na ně reagovat, umí si objednat, umí si říct, co potřebují.

Mohu říct, že gramatika a porozumění písemnému projevu byly dobré. Tomu jsem rozuměla. Horší bylo, když jsem uslyšela místní mluvu a měla jsem na tuto místní mluvu reagovat. Protože to, co jsem zažila s čínskou lektorkou v Praze, tak ta se většinou přizpůsobovala nám.

J.H. Jaký je vlastně v Pekingu dialekt? Já jsem byl přesvědčen, že spisovnou a správnou mandarinštinou se mluví právě v Pekingu.

D.Pavlasová: Základní spisovná čínština je pu ton chua... a tou se mluví skutečně v Pekingu. Je tu ovšem pekingský dialekt, kdy koncovky všechny končí na – er...

Když vyjedete v Pekingu za šestý okruh, už slyšíte rozdíl. Rozdíl slyšíte i když jdete do restaurací. Většinou to jsou mladí lidé, kteří přijeli z jiných provincií, takže už jenom u objednání jídla je zádrhel. Ale většina lidí, i z jihu, rozumí.

J.H. Zmínila ses, že na katedře v Praze působila čínská lektorka. Jenom jedna, nebo je jich víc, které tam působí?

D.Pavlasová: Já jsem za své tři roky studia zažila dva lektory, většinou přijíždějí na dva roky. Prostě přijedou na dva roky a zase se vracejí na svou původní univerzitu.