Cao Naiqian se narodil ve vesnici Xia Mayu v okrese Ying v provincii Shanxi. V 60. a 70. letech minulého století Cao Naiqian pracoval jako horník v uhelném dole a současně jako hráč na hudební nástroje, později se stal policistou.

Během interview s novinářem měl pan Cao Naiqian na sobě šedou vestu, která je tradičním čínským oděvem, jemuž se říká „Majia", a plátěné střevíce. Na tváři má vrásky. Moc toho sice nenamluví, ale je to velmi srdečný člověk, prostý a přímý, právě tak jako postavy zemědělců z jeho děl.

Cao Naiqian začal psát romány v roce 1987, až dosud vydal literální díla v milionovém nákladu. Cao řekl, že se s ním kdysi jeho kamarád vsadil, že nedokáže napsat román. Ale Cao se pak snažil napsat něco, co později publikovaly provinční noviny. Poté Cao nabídl svá díla kulturním časopisům v Pekingu. Tím zahájil svou dráhu spisovatele.

První román pana Caa se jmenuje „Osamělost Buddhy". Je to příběh jednoho starého mnicha a spisovatele. Když bylo Caovi 9 let, žil po nějaký čas v jednom starém buddhistickém chrámu. Tamnější mniši se stali jeho kamarády. Společně meditovali, hráli šachy a četli knihy. Cao řekl,

„Začal jsem v tomto chrámu žít, když mi bylo 9. Žiju tam už více než 40 let. V tomto chrámu je řada mnichů, sochy buddhy a mnoho dalších zajímavých věcí. Tehdy jsem chtěl napsat příběh, který se odvinul mezi mnou a mnichy."

Cai řekl, že hlavní postavou tohoto díla je jeho dobrý starý přítel. Tento mnich ho naučil číst a psát, a také mu četl buddhistické texty. Během interview seděl Cao v pozici, ve které mniši meditují. Když se s někým rozloučil, modlil se za něj se sepjatýma rukama.

Život v chrámu v průběhu jeho dětsví také ovlivnil jeho povahu. Oblíbil si prostý život. Peníze a sláva pro něj nejsou důležité. Píše knihy jen proto, že chce vyjádřit své názory, nedbá příliš o to, zda jeho díla budou publikována, ani o to, co o něm píší kritici. Pokud se jeho díla budou líbit čtenářům, bude mít velkou radost, ale pokud ne, i tak bude ve psaní pokračovat.

Dosud Cao už publikoval 3 dlouhé romány a několik desítek kratších povídek. Příběhy jeho knih většinou vycházejí z jeho životních zkušeností. Například jeho dílo „ Studený kámen Taiyang" je o životě horníků v dolech a jejich charakterech. Román „ Myslím na tebe v noci—příroda ve Wenjiayao", byl uveřejněn teprve letos. Příběh této knihy se odehrává ve velmi chudé vesnici Wenjiayao. Obraz této vesnice byl vytvořen podle vesnice, ve které žil Cao před 40 let. V knize píše o chudém životě venkovských lidí.

Cao řekl, že nepíše o ničem, co by neznal z vlastní zkušenosti.

„Ve všech mých románech vystupují typy lidí, které jsou mi velmi dobře známé. V několika postavách jsem já sám. Pokud nemám s něčím vlastní životní zkušenost, nebudu o tom psát."

Sinolog, akademik švédského insitutu pan Ma Yueran má velmi rád styl literární tvorby Cao Naiqiana, a domnívá se, že jeho díla stojí za překlad. Sám také jeden z románu překládá do švédštiny, tento román ve Švédsku vyjde letos na podzim.

V současnosti Cao píše román o své matce. Plánuje, že ho dopíše v příštím roce. Matka pana Caa už zemřela. Cao Naiqian chce vzpomínat na celý život své matky a poděkovat jí za její obětavost. Cao řekl,

„ Už jsem napsal polovinu celého románu. Přepokládám, že celý román bude mít 400 až 500 tisíc znaků. Někdo mi říkal, že bude příliš dlouhý. Ale na to nedbám. Chci psát o své matce, tak píšu. To mi přináší uspokojení."

Cao patří ke spisovatelům, kteří začali jako první v Číně psát na počítači. Koupil si počítač na počátku 90. let minulého století. Cao se budí denně kolem čtvrt na čtyři ráno, vstane z postele, a zanedlouho začne psát. Za uplynulých několik desítek let si už zvykl psát v ranním tichu.