Jméno čínské autonomní oblasti Tibet je pro našince spojeno s představou buddhistických chrámů, jimž vévodí mohutná a tajuplná Potala, s představou zasněžených vrcholků Himalájí, barevných vyšívaných obrazců, jimž se říká tangy, se stády jaků pasoucích se na strmých svazích, zejména však s odlehlostí a nedostupností.

Donedávna byl Tibet dosažitelný pouze letecky, ovšemže také po silnicích, které do tibetského hlavního města Lhasy vedou z několika směrů, z nich však většina je po velkou část roku kvůli klimatickým podmínkám jen obtížně sjízdných.

Zásadní obrat v dostupnosti Tibetu nastal na začátku července roku 2006, kdy byl zahájen provoz posledního úseku quighai-tibetské železnice z Golmudu do Lhasy. Nechme nyní stranou úvahy, které zahájení provozu železnice spustilo, úvahy o tom, zda její existence přinese Tibetu jen a jen prospěch, hospodářský růst, větší zisky plynoucí z turistického ruchu – což je vše nepochybné.... anebo, zda tyto výhody budou vykoupeny ztrátou kulturní identity svérázné a jedinečné tibetské národnosti.

Bez ohledu na tuto diskusi, jedno je zcela mimo jakoukoli pochybnost. Qinghai-tibetská železnice je vynikající dílo technické dovednosti, jehož dokončením čínští konstruktéři překonali několik světových „nej".

Připomeňme si alespoň ta základní:

Na prvním místě je třeba zdůraznit, že jde o železniční trať, která vede v nejvyšší nadmořské výšce. Více než 550 kilometrů z celkových téměř dvou tisíc, jež dělí hlavní město provincie Qinghai Xining od Lhasy, se vine v průměrné nadmořské výšce 4 tisíce metrů nad mořskou hladinou, tedy v oblasti věčně zmrzlé půdy.

Na této trati je také nejvyšší železniční stanice světa s názvem Tanggula. Nachází se ve výšce 5 068 metrů nad mořem. Ve výšce 4 905 metrů nad mořem se pak na této trati nachází železniční tunel, který ve vybudován v nejvyšší nadmořské výšce, jde o tak zvaný Fenghuoshan tunel. Další z četných tunelů na této trati, tentokrát Kunlun tunel, se stal naopak nejdelším tunelem, který byl kdy vyražen ve věčně zmrzlé půdě.

Konečně pak připomeňme, že celková délka železniční trati, kterou projedete mezi Pekingem a Lhasou, je téměř 4 tisíce kilometrů, což z ní dělá nejdelší železniční trať světa.

Protože téměř čtvrtina této trati se vine v nadmořšké výšce, v níž je asi 50 procent kyslíku ve srovnání s provní mořské hladiny, jsou vagóny vybaveny speciálním zařízením, které vzduch uvnitř vozů o kyslík obohacuje.

Zvuk syčícího proudu kyslíku na následujícím zvukové záběru přehlušuje neobyčejně tichý klapot kol, který jsem při cestě po qinghai-tibetské železnici natočil.

S dojmy z cesty po nejdelší trati světa se s námi nyní podělí dva čeští studenti, kteří cestu do Tibetu nedávno absolvovali.