J.H. Pokud je člověk studentem v Pekingu, nežije jistě jenom studiem, věřím, žes měla příležitost poznat Čínu i z jiných stránek, než jenom ze školních lavic. Tak by mě zajímalo, jaké jsou tvoje nejsilnější zážitky, kde jsi cestovala, co jsi stihla...

D. Pavlasová: Kromě učení jsem se snažila všechen svůj voný čas strávit mimo školu a mimo svůj pokoj. Většinu svého volnéno času jsem strávila v různých parcích, abych se seznámila s lidmi, a když byly zimní prázdniny, nebo nějaký volný víkend, tak jsem jela se někam podívat. Za zimní prázdniny, jelikož Peking se mi zdál opravdu chladný, tak jsem jela na jih do provincie Junnan, tam jsme strávili Novoroční svátky a vlastně celý únor.

Mám řáda řeky a hory. Tak jsem volila vysokohorskou turistiku, takže jsem se byla podívat v Dali, v Lijiangu, v Šangrile...

J.H. A kde jsi ještě měla možnost být?

D.Pavlasová: Jedna z možností, které bych posluchačům ani nedoporučovala, a sice jet v zimě k moři do Quindaa, tam jsme málem umrzli, protože tam foukalo od moře. Jinak jsem projela pár míst kolem Pekingu...

J.H. Potom vím, že jsi navštívila jednu ze čtyř posvátkých hor.

D.Pavlasová: Je to bájná hora Taishan v provincii Shandong, je to blízko Konfuciova rodiště Cifu. Kdybych jela s cestovkou, nebo kdybych jela na vlastní triko, tak bych na horu Taishan vystoupila během dne, ale bylo to domluveno tak, ze tam vystoupáme během celé noci a uvidíme ranní rozbřesk. To byl můj druhý nejemocionálnější zážitek z celé Číny. První byla návštěva Tygří soutěsky za Lijiangem, kam jsme dva dny šli, spali jsme v rodině jedné z národnostních menšin, v jejich baráčku, načerpali jsme tam jejich kulturu. Druhý byl výšlap na tu horu. Ranní rozbřesk, potom modlení se v buddhistických chrámech a pak sestup dolů.

J.H. A já odbivuju, že se ti podařilo uniknout ze spárů cestovek, které na člověka jako turistu číhají za každým rohem a příliš ho nenechají vlastnímu a volnému pohybu.

D. Pavlasová: Když jsem sem přijela poprvé, tak moje spolubydlící jela na výlet do Mongolska. Jezdit na velbloudech, jezdit na koních. Bohužel já jsem v té době nějak onemocněla, takže jsem nikam nejela, ale poté, co jsem viděla její obrázky, její videa a její spokojenost na tváři, tak jsem usoudila, že s cestovkou nikdy víc a ze svého vlastního putování jsem zjistila, že pokud clověk umí jazky, tak se kamkoliv dostane.

J.H. Tvůj roční pobyt se jistě neskládal jenom ze studia a jenom z občasného cestování, zajímalo by mě, jaký je tvůj pocit z života v Pekingu. Byla bys tady schopna žít delší dobu, chtěla bys to?

D.Pavlasová: Na to je těžká odpověď. Když jsem sem přijela, tak jsem byla jako kámen, který měl ostré hrany, za ten roční pobyt se ze mne stal takový valoun, ostré hrany zmizely, nějak jsem se přizpůsobila. Většinou to, co mě zpočátku naštvalo, s čím jsem jakoby nepočítala, už mě nyní nevyvede nějak z míry, už jsem s tím prostě smířená. Myslím si, že řada věcí mi v Česku bude chybět. Hodně mi budou chybět místní přátelé. Ale nevím, jestli bych tady byla schopná žít. Protože většinou každý se vrací ke svým kořenům.

J.H. Ale na druhou stranu, ty máš před sebou teprve závěr studia, takže lze předpokládat, že tušíš, že se do Číny ještě vrátíš v jiné roli, ne jako studentka. Dovedeš si to představit a přeješ si to?

D.Pavlasová: Klidně v roli turisty se dovedu představit. Ale ještě jsem neuvažovala, do jaké další role bych se chtěla stylizovat.

J.H. Dášo, já ti děkuju, přeju ti, ať ta role, kterou si zvolíš, ti vyjde a přinese ti štěstí.

D.Pavlasová: Děkuju.