J.H. V posledním vydání Čínských zajímavostí jsme hovořili o divech a rekordech nové qighai-tibetské železnice. Vyslechli jsme si rozhovor, který jsem po návratu z cesty do Tibetu natočil se dvěma studenty z Prahy, s Jiřím a Jakubem. Na jejich vyprávění nyní navážeme v okamžiku, kdy ukončili putování vlakem po tibetské náhorní plošině a dorazili po dvou dnech do hlavního městě tibetské autonomní oblasti do Lhasy.

J.H. Po osmačtyřiceti hodinách cesty vlakem jste dorazili do Lhasy. Jaké byli vaše pocity a jak jste tam vnímali potíže z té nadmořské výšky, protože v okamžiku,kdy člověk z vlaku vystoupí, už dodatečný přísun kyslíku skončí a už se tím člověk musí vyrovnat sám.

Jiří: Tak v první řadě to člověk ani moc nepozná. Uvědomí si to až v situacích, kdy například se chce za chůze zapít láhve vody, tak zjistí, že mu dochází dech, nebo když se pokusí vyběhnout schody v hotelu, tak najednou zjistí, že běží na kyslíkový dluh a pak se mu zamotá hlava, ale během dvou dnů se tělo adaptuje a pak už člověk ty rozdíly ani nevnímá.

Jakub: Co mně vadilo byl fakt, že po celou cestu byla ve vlaku určitá teplota, která nebyla měněna a po výstupu nám byla hrozná zima.

J.H. Kolik bylo v tu chvíli ve Lhase, když jste přijeli?

Jakub: Kolem osmnácti, sedmnácti.

J.H. Jaká místa jste v Tibetu navštívili. Vím, že jste tam strávili šest dnů, to je doba dostečně dlouhá na to, abyste poznali víc, než jenom Lhasu.

Jiří: My jsme slíbeno měli lecos, ale ve finále jsme tolik míst nenavštívili.

J.H. Je dobré říct, že jste byli s organizovaným zájezdem, který pořádala čínská cestovní kancelář Xinhua.

Jiří: Občas to bylo trochu dezorganizované, ale navštívil jsme tři větší města. Za prvé Lhasu, pak Shikatze a Baia town, což je město na východ od Lhasy. Pak jsme navštívili jezero Namtso, nejvyšší slané jezero na světě. Ale největší dojem na mne zanechala Lhasa jako taková. S Potalou, s chrámem Joghang a poutním okruhem Bakhor.

Jakub: Mně se velice líbilo jezero Namtso, i když cesta autobusem trvala si pět hodin.

J.H. Máte nějakou zkušenost, nebo setkání s tibetskou kulturou, s něčím, co je pro Tibet dodnes ještě tradiční, co připomíná tradiční kulturu?

Jiří: V tomlhle směru byl pro nás nejaktuálnější výlet na Bakhor, což je onen okruh...My jsme se na něm ocitli shodou okolností v pátek, kdy do nejposvátnějšího chrámu ve Lhase a v celém Tibetu mají věřící vstup zadarmo, takže jich tam bylo hrozně moc a mohli jsme se tak bezprostředně setkat s tibetskými obyvateli a věřícími, kteří se tam scházejí a putují do tohoto svatého místa

J.H. Připomeňme si několik základních údajů o slavných místech ve Lhase, o kterých se moji hosté zmiňují.

Barkhor

Barkhor je poutní okruh, v němž poutníci procházejí ve směru pohybu hodinových ručiček po obvodu chrámu Jokhang. Je zde také celá řada stánků s prodejem všeho možného....

Vidět zde můžete Khamby z východního Tibetu se zdobenými meči a dýkami, kteří si proplétají vlasy rudými šňůrkami, i Goloky tibetské kočovníky ze severozápadu, oblečené do rozedraných ovčích kůží. Ženy těchto kočovníků se zdobí nádhernými výšivkami a pokrývkami hlavy s našitými korálky.

Chrám Jokhang

Se zlatou střechou je 1300 let starý a je to neposvátnější místo Tibetu. Připomíná svatbu princezny Wencheng z dynastie Tang a krále Songtsen Gampo a je zde také umístěná socha Buddhy Šakjamuniho vyrobená z čistého zlata, kterou s sebou princezna přivezla do Tibetu.

Jiří: A pak jsme ještě zažili setkání s tibetským folklórem ještě jeden večer, kdy jsme se prostřednictvím cestovní kanceláře dostali na folkórní představení, což bylo spojeno s tradiční tibetskou večeří v takovém stanu, kde pak vystupovali lidoví tanečníci a muzikanti, kteří při večeří hráli a uspořádali pro nás představení v tradičním tibetském duchu.