J.H. Opustíme vaše kanadské období. Vy jste se v jednu chvíli rozhodli, že zamíříte na východ, nebo za západ?

Ivana Bendová: My jsme z Kanady zamířili na západ, ale nebylo to tak, že jsme se rozhodli, my jsme byli spíš rozhodnuti. Protože v Kanadě nebyla práce a já jsem tehdy pracovala pro firmu, která začala expandovat do Číny a hledala nové možnosti a já jsem byla první zaměstnanec té firmy, který jel dělat projekt do Číny.

J.H. Kolik je tak na světě ženských architektek?

Iv.Bendová: To nedokážu odhadnout, ale je pravda, že je to stále obor, ve kterém příliš velká většina žen nepůsobí. Rozhodně to není půl na půl, i když myslím, že dneska už univerzity jsou zhruba půl na půl, tak jak by to mělo být vzhledem k populaci. Ale ještě když my jsme studovaly, tak nás byla stovka a z toho bylo dvacet děvčat.

A názor vedení školy byl, že holka na architekturu nepatří. Není snadné uplatnění v hlavním proudu architektury, protože pořád je to svět hodně vedený mužskou logikou, mužským systémem přístupu k práci a pokud tohle člověk nepochopí a pokud se nenaučí, jak v tom najít svoji polohu, tak není tak jednoduché v tom oboru uspět.

J.Benda: Myslím, si, že to souvisí i s odvahou. Domy jsou hrozně drahé. Točí se v tom velké množsvtí peněz a ti, kteří do toho peníze dávají, potřebují mít pocit, že se o peníze stará někdo, kdo má odvahu a kdo se o ně stará dobře. A není tolik ženských, které tu odvahu mají. Mužští jsou větší blázni. Ženský stojí více na zemi.

Bendová: To není pravda. O mužských se to víc předpokládá, že na to mají. Je v tom doznávání posledních dvou tisíc let, kdy v západní společnosti, ale i východní, byla společnost orientována na to, že mužský ví, zatímco ženská neví.

J.H. Pojďme tedy opět do Číny. Ivano, ty jsi přijela do Číny někdy na začátku 90. let. Čína vypadala určitě jinak než dnes.

Iv.Bendová: Já jsem byla v Číně poprvé v roce 91. Tehdy jsme letěli do Hongkongu. První v Hongkongu byly moc pěkné, protože Hongkong je velice zajímavé a živé město. Potom jsme odjeli do Shen zhenu, který tehdy měl asi 2 miliony obyvatel, dneska má asi šest. A ten Shen zhen tehdy vyrůstal, bylo to město asi deset let staré, předtím tam byla rybářská vesnice, která měla asi dva tisíce lidí. Z toho se dá vytušit, jaké je tempo rozvoje.

Shen zhen byl tehdy jedno velké straveniště. Všude se stavělo, všude byla spousta prachu. Já jsem tam pak onemocněla, protože to na moje průdušky a hlasivky bylo moc. Ze začátku kdokoliv sem přijel z Kanady, tak po jednom týdnu všichni pravidelně dostávali jakousi chřipku, protože ozvduší, ale možná i voda...podmínky byly takové, že to prostě normální smrtelník zvyklý na trocnu čistší klima nebyl schopen zvládnout.