J.H. jaký je rozdíl mezi tím, jak se v Číně staví a mezi tím, co jste zažili předtím? Jsou požadavky čínských zadavatelů velmi odlišné? Co je podstatné pro dnešní čínskou architekturu?

Ivana Bendová: Já si myslím, že základní požadavky jsou všude stejné. To je – postavit dům,který bude fungovat a který bude přinášet peníze, který nebude prodělečný. To se týká soukromých projektů, jako jsou tak zvaní developři, ale de fakto se týká i klientů ze strany státních úřadů, protože tam třeba dům nemusí přímo přinášet profit, ale na druhou stranu ti státní úředníci musí naplňovat požadavky svých daňových poplatníků a ten profit se projevuje tím, že úředník je znovu zvolen to té funkce. Tak nebo onak dům musí přinášet nějaké pozitivní výsledky.

Rozdíl je v tom, co dokáže dodat stavební průmysl v tom místě a kde se zrovna pohybuje jakýsi estetický názor nebo názor na užitní hodnoty toho domu.To se člověk všechno musí naučit a jak akceptovat takové názory, které jsou dané tomu místu.

Jan Benda: Já jsem přišel do Číny poprvé v roce 93, tak tu nebylo nic. Přišel jsem do Šanghaje a v Šanghaji bylo asi deset domů vyšších než tři patra. Nebyla žádná infrastruktura, žádné silnice, žádné metro, bylo to jedno velké staveniště. Kanadská firma, pro kterou jsme dělali, tu měla postavit mrakodrap, asi 45 pater vysoký, naši nadřízení říkali, ukážeme Číňanům, jak se stavějí domy. Nic neukázali. Byla to jistá arogance, jistá přezíravost sem dovézt ekonomická tak stavební model té firmy do úplně jiných podmínek.

Když jsme přišli, Číňani říkali – tohle je známý architekte. Já jsem jim říkal – v životě jsem to jméno neslyšel. Říkali Čína má spoustu kultury, já jsem říkal – ukažte mi ji. Až za určitou dobu jsem zjistil, že kulturu musím hledat jinde. Že nemá takovou podobu, jako je člověk zvyklý v Praze. Že jsou tam galerie, koncerty divadla. Ale že v Číně je kultura tai či, vlastně cvičení. Že součást kultury je, jak se lidi strojej. A že není jenom jedna podoba kultury, že není jenom jedno měřítko, podle kterého se hodnotí, co je dobré a co je špatné, ale že to je všechno velice relativní tyto vztahy a tyto pohledy na svět. Začal jsem se učit, co vlatně Čína je, začal jsem se učit o čínských zvycích, o životním názoru, způsobu.

Stavěl jsem vedle sebe dva stejné obytné domy, jeden byl určenej pro cizince, druhej pro Číňany, ten pro cizince měl mít čističku odpadních vod a ten pro Číňany ne. A já jsem říkal – v čem je ta špinavá voda jiná? To jsi ti cizinci tak špinaví, že se voda po nich musí čistit a Číňani nejsou? Chtěli luxusní byty, tak jsem udělal velký byt a oni říkali – ne, to je moc veliké. Tak jsem to zmenšil a oni říkali – ne, to je moc veliké. Až jsem došel na nějaký minimální byt a pak jsem říkal – ale v čem je ten luxus? A oni říkali – v teplé vodě.

Ale to už se dneska taky změnilo, dneska se už také sprcha a teplá voda považuje za standard a věci se přesouvají jinam. Myslím si, že Čína a čínská architektura se nedají hodnotit jenom z vnějšího pohledu, ale je potřeba Číně rozumět.

J.H. Pořad s českými architekty manželi Bendovými připravil Jiří.