Domov Zhu je ve vesnici Fu Shan v okresu Linkou v provincii Heilongjiang v severovýchodní Číně. V roce 1978 si Zhu a její manžel vypůjčili od místní vlády 50 čínských juanů na skromnou svatbu. V oné době vesnická vláda měla ustanovení, že půjčka může být snížena či zrušena přiměřeně podle množství stromečků, které dlužník sázel na horách. Oba manželé se rozhodla vrátit půjčku tímto způsobem. Od té doby paní Zhu začala sázet stromečky.

„Na záčatku jsem měla zájem o sázení stromů, když jsem viděla, že malé stromečky rostou o 80 až 90 centimetrů každý rok. A tak jsem sázela stromky na pustých horách."

Na jaře roku 1988 Zhu Zhan-xiang a její rodinna odešly z vesnice Fushan, kde žili deset let a přestěhovali se na horách, kde sázeli stromy. Na horách nebyl dům, manželé Zhu kopali dva sklepy na ubytování. Ve sklepích nebyla ani elektrická lampa, ani rozhlas a telefon. Ale Zhu Zhan-xiang a její rodinna tam stále žili a žili blízko malých stromečků. Járo na severní Číně je krátká. Zhu se vždycky vstávala, když kohout začal kokrhat. Poté se velmi rychle starala o svá děti a už chodila do práce. Mohla se vrácet domů až večer. Díky jejím mnoletému úsilí bylo na horách vysazeno čím dál tím větší množství stromů, ale její zdraví bylo horší než předtím.

Sázení stromečků a pěstování sazenice potřebují vysokou techniku, což není lehké pro Zhu Zhan-xiang, která nikdy nechodila do školy. A proto Zhu pozvala odborníka do svého domu, aby ji učil technice pěstování sazenice. Pro ochranu nevysazených stromečků v zimě Zhu zhotovila dřevěné truhlíky. Když sněžilo, Zhu Zhai-xiang položila stromečky na dno truhlíku, na stromečky dala vrstvu písku a pak vrstvu sněhu, znovu vrstvu písku a sněhu. Tímto způsobem uchované stromečky po sázení na jaře druhého roku budou snadno živé a procento živých stromečků je větší než stromečky uchované v obyčejné teplé komoře.

Od té doby nové malé stromečky, které pěstovala Zhu Zhan-xiang a její rodinna, nejen uspokojily potřebu její rodiny a také se prodávaly jiným. Vedoucí stanice pro pěstování lesů v okresu Linkou Mei Jian-zhi řekl,

„V těchto letech Zhu Zhan-xiang rozšířila druh pěstovaných stromečků. Na počátku pěstovala jen modřin, v současnosti pěstuje i vzácnější druh např. korejskou borovici . Hospodářský efekt je mnohem lepší než dřív."

Na základně pro pěstování sazenice paní Zhu udělala své zavlažovací zařízení, kohoutky na tomto zavlažovacím zařízení byly vytvořeny opotřebovanými baterkami. Poté, kdy paní Zhu ovládla techniku pěstování malých stromečků, život její rodinny byl mnohem lepší než předtím. Zhu je ochotna pomáhat jiným rolníkům, aby se zbohatli společně. Vesničan Yu Qing-jiang řekl,

„Paní Zhou mi pomáhala, věnovala mi dva tisíc malých stromečků. Za to jsem jí velmi vděčný. Chceme, abychom se od ní učili"

Pod vedením Zhu skoro každá rodina ve vesnici Fu Shan má umělý les. Lesy kryjí 83 procent území celé vesnice. Lesnický rezort odhadoval, že Zhu Zhan-xiang v uplynulých 29 letech už vysadila na pustých horách o ploše 150 hektarů 300 tisíc stromů, jejíž hodnota dosáhne téměř deseti milionů čínských juanů. Díky 29letému úsilí paní Zhu se tato pustá hora stala „zelenou pokladnicí".

V současnosti mnoho lidí přemluvilo Zhu, aby les prodávala, ale Zhu řekla, že na záčatku cílem sázení stromů bylo vydělat jakési peníze, přála jsem si žít dobrým životem. Ale teď je jiná situace. Když dříve pršelo, voda tekla dolů po svazích pusté hory s nánosem bahny, obilovina na úpatí hory mohla být ovlivněna. A dnes na horách rostou lesy, takový jev zmizel. Zhu Zhan-xiang a její manžel trvají na tom, že jejich lesy musí dobře chránit.

když dnes večerní slunce načervenilo celé lesy, Zhu Zhan-xiang a její manžel sedí na polovině hor. Za nimi stojí jejich nový dům. Oba manželé se dívají na zelenou krásu a zpívají píseň, kterou sami vytvořili.