J.H. Kdo byl tím majitelem, který si nechal postavit zahradu v Suzhou. Určitě to nebyla zahrada otevřená veřejnosti. Ti byli patriciové, představitelé vysokých státních míst...?

Jan Benda: To byli vysocí státní úředníci. Protože císař seděl s nějakém sídelním městě, ať už to byl Peking, nebo Nanjing a potřeboval úředníky, kteří by spravovali jeho zemi, k jeho spokojenosti vybírali daně, aby měl být z čeho živ... a tihleti úředníci, když šli do penze, tak dostávali buď nějakou výslužku a budovali ty zahrady. Zase ty peníze do toho vrazili. Protože člověk si ty peníze do hrobu nevezme. Snažili se tak vrátit ty peníze zase lidem. Je to velký čin tohleto.

J.H. A proč se zrovna Suzhou stalo centrem tolika zahrad. Soudím, že k tomu vedly podmínky tak zvaně vodohospodářské, protože je tu mnoho vody,kanálů, které vznikly asi předtím,než zahrady.

J.Benda: Suzhou je asi dva tisíce let staré město, je daleko starší než Šanghaj, která je stará asi tisíc let, bylo velmi bohaté a začínala tady Hedvábná stezka. Suzhou je známé výrobou hedvábí. Takže tu musel být úředník, který tu vybíral daně pro císaře, byli to vysocí úředníci, kteří si tu zahrady kupovali, a protože je tady příhodné klima, tak tu zahrady vznikaly. Takto koncentrovaný počet zahrad není nikde tolik v žádném čínském městě.

J.H. Kolik jich tu tak asi je?

J.Benda: Je jich tu asi sto dvacet. Přístupných je jich daleko méně. Toto je jedna z největších. Ty menší zahrady jsou krásné, nejsou tak načinčané a taky tam nechodí tolik turistů, takže jsou intimnější. Je to potěšení sem jít a oddechnout si.

J.Benda: Zahrada je vždy zahrazená. To slovo – v češtině i v angličtině – to v sobě obsahuje. TO zahrazení, vymezení, prostě je tam zeď, za kterou je ona zahrada. Já jsem si několikrát vzpomněl na Trnku a pana Pojara, kteří udělali film o zahradě, o tajemství v zahradě, o tom, co všechno se tam děje. Já nevím, jestli tady někdy ti pánové byli, ale ty zahrady mají v sobě svoje kouzlo a své tajemství, i ty zahrady ze středního východy a zenové zahrady v Japonsku. I vlastně zahrady v Čechách, pokud zůstaly zahradama, to je vlatně kouzlo samo.

J.H. Zůstala nějaká zahrada u nás, která by se dala přirovnat tou atmosférou?

J.Benda: Ono je to jiné, v Čechách je jiné podnebí, ale myslím, že v Čechách zmizelo to zahrazení, jsou to spíš parky, ale já si myslím, že to zahrazení je děsně důležité. Tady těch zdí, které jednu zahradu rozdělují na deset malých zahrad, každý z nich má jiný charakter, jsou tam různé pavilony, to je hrozně krásné, a člověk, když sleduje vztah těch domů a zahrad...domy jsou výtvor umělý, je to lidský výtvor, a zahrady, to taky není přírodní krajina, ale umělá krajina, a vytvoření těch vztahů je něco, z čeho se člověk může poučit i o své vlastní existenci na světě.

J.H. V zahradě Skromného úředníka ve městě Suzhou s Janem Bendou rozmlouval Jiří Hubička.