Je mu letos 38 let. Poté, kdy ve věku 21 let onemocněl vážnou nemocí obratlů, všechny klouby celého jeho těla se vážně deformovaly. Zhang nemohl stát a ani se nemohl ohnout, chodil jen s holi. Tato těžká nemoc proto dostala od lékařů název „nesmrtelnou rakovinu". Zheng byl silný mladý člověk, ale najednou ztratil pracovní schopnost, měl velký problém i v běžném denním životě. Zheng Fu-sheng řekl, že pociťoval smutnost a osamělost, jenom každý den stále ležel na posteli a ztratil spojení s vnějším světem.

„V oné době jsem naprosto nemyslel, že mi život a osud mohly dát tak nepředstavitelný úder."

Když byl zdravý, Zheng Fu-sheng jako ostatní malí lidé měl krásnou touhu po své budoucnosti. Při interview pro našeho reportéra se Zheng díval na lidi běžící na louce v dálce a řekl: „Kdybych neonemocněl touto nemocí, mohl bych se jako oni volně pohybovat. Tehdy jsem právě začal pracovat, chtěl jsem vydělat peníze a udělat si známost. Chtěl jsem s ní cestovat ¨po celé zemi. Měl jsem romantickou tužbu, v srdci jsem plánoval krásnou perspektivu a měl jsem nádherné sny o budoucím životě."

Jeho rodiče ho rodili jako jedináčka už ve středním věku. Když onemocněl, jeho matka neměla práci a tatínek právě odešel do důchodu Celá rodina jenom měla měsíční příjem ve výši několika stovek juanů. Jeho rodiče přáli, aby Zheng v pracovním poměru zlepšoval životní podmínky rodiny. Nikdy je nenapadlo, že nemocí drahého syna dlužili hodně peněz. Jeho matka Wu Xin-hua řekla:

„Syn najednou onemocněl touto nevyléčitelnou nemocí. Nedá se nic dělat. On sám také pocťoval, že nemůže žít dál."

Zheng Fu-sheng neměl dobrou náladu, když viděl, že jeho rodiče jsou úmorní. Jednoho dne Zheng Fu-sheng vyslechl program místní rozhlasové stanice a napsal dopis pro rozhlas. Byl překvapen, že tento dopis vyvolal pozornost mnoha lidí. 16 pracovníků z nějakého podniku ve městě Xuzhou ho iniciativně převáželo do nemocnice na masáž a po masáži ho znovu odváželo domů, tito pracovníci to dělali nepřetržitě, bez ohledu na horké léto i chladnou zimu.

Jeden mladý člověk Ding Qiang důsledně změnil život Zheng Fu-shenga. Byl student střední technické školy. Poté, kdy znal Zheng Fu-shenga, iniciativně pečoval o Zhenga spolu s jeho rodiči. O letních a zimních prázdninách Ding Qiang doprovázel nemocného Zhenga na léčení do jiných měst. Ding Qiang se staral o jeho celý denní život. Řekl, že když to viděli jiní, domnívali se, že oni dva jsou pokrevní bratři.

Díky pomoci společnosti se stav nemocn0ho Zhenga značně zlepšil. Nakonec mohl jít pomalu. Ale jeho srdce nebyl klidné.V jednom jeho článku psal, že skutečná láska je nezištná a vzájemná.

„Kdyby jiní lidé vám věnovali lásku, měl byste jim oplatit také svou láskou. Jen tak se tato láska může povýšit na vyšší úroveň."

20. dubna roku 1997 Zheng Fu-sheng oslavil své třicáté narozeniny tím, že ve městě Xu Zhou se založilo jím iniciované služební centrum dobrovolníků s názvem „Xin Yuan". Od tohoto dne Zheng začal být čím dál tím víc zaneprázdněn.

V uplynulých deseti letech Zheng Fu-sheng a další doborvolníci z tohoto centra Xin Yuan sbírali finanční příspěvky ve vyši víc než 400 tisíc juanů a pomohli mnoha nemocným nebo tělesně postiženým. Jedna z nich je dívka Juan Zi. Ona onemocněla leukemií, když jí byla 12 let. Po několikaletém léčení její rodina utratila skoro všechnu úsporu. Když Zheng Fu-sheng dověděl její situace, společně s dalšími dobrovolníky sbíral asi sto tisíc juanů jako náklady na operaci. Ve víc než dvaceti dnech, kdy čekali na operaci, Zheng Fu-sheng a jeho kolegové se o Juan Zi střídavě starali .

V současnosti se Juan Zi už plně uzdravila a stala se trénérkou ve fitniss. A také se stala dobrovolníkem v služebním centru Xin Yuan.

Díky vlivu Zheng Fu-shenga asi jeden milion dobrovolníků se zabývá veřejně prospěšnou prací. Zheng Fu-sheng řekl, že přestože je postižený, musí ze všech sil zvyšit hodnotu svého života při věnování lásky jiným a zdokonalování své duše.