Na horní plošině Pamír žijí národy tádžické, ujgurské, Kirgizské, Chuejské atd., z nichž Tádžikové zaujímají asi 90%. Většinou žijí soustředěně v autonomním okrese Ta Shi Ku Er Gan Ta Ji Ke. Tádžik je živé a hezké jméno, v čínštině znamená korunu. V minulosti se Tádžikové hlavně zabývaly dobytkářstvím. Po založení ČLR v roce 1954 byl založen okres Ta Shi Ku Er Gan Ta Ji Ke. Za velké podpory čínské vlády se ekonomika tádžického národa rychle rovíjela a životní úroveň lidí se značně zvýšila.

V tádžickém národním kulturním centru průvodce Ebul řekl, že předci tádžického národa už bydleli na náhorní plošině Pamír v 10. století před naším letopočtem. Tádžikové jsou bělochy žijícími v Číně.

„Běloch má obyčejně dlouhý nos, podlouhlé tváře, dvojitá oční víčka. Někteří lidé říkají, že Tádžikové vypadají jako Řekové. Ale naše pleť je tmavá. Hlavní přičinou jou silné ultrafialové paprsky."

Tádžikové si vytvořili vlastní speciální národní kulturu. Důležitou součástí této kultury je tradiční národní svátek-svátek Qurban. Jak Tádžikové slaví tento svátek? Ebul říká:

„O svátek Qurban jsme zabili bílou kozu. Podle pověsti před porážkou jsme si namalovali kozí obočí. Potom jsme kozu odnesli na střechu domu. Protože koza je posvátná. Její krev se nesmí znečistit žádnou špínou. Po porážce si potřeme krví čelo a tváře dětí."

Kvůli tomu, aby se lépe obeznámil s kulturou tádžického národa, navštívil novinář odborníka Madalhana. Madalhan nám řekl, že Tádžikové považují orla za hrdinský symbol. V tradiční kultuře tohoto národa je mnoho lidových příběhů a písní o orlech. K tradičnímu tádžickému hudebnímu nástroji - orlí flétně – se váže velmi hezká pověst.

„Kdysi dávno žili dívka a chlapec, kteří se vzájemně hluboce milovali. Ale statkář jim nedovolil spolu žít. Tento chlapec měl orla. Jeho orel mu řekl, že až zemře, z jeho kosti bude možno udělat flétnu. Chlapec hrál na tuto orlí flétnu a dojímavá hudba vyjadřovala lásku k dívce. Tato dívka poslouchala jeho skladbu, napodobovala pohyby letu orla na nebi a tancovala. Takovému tanci se říká orlí tanec."

Madalhan dále řekl, že Tádžikové mají zvláštní zálibu v písních a v tanci. Každý Tádžik dobře zpívá a tancuje. Kromě toho mají hluboký cit k vlasti. Po náhorní plošině Pamír vede dlouhá státní hranice. V uplynulých tisíci letech tadžičtí pastevci a rolníci aktivně přejímali odpovědnost za ochranu státní bezpečnosti. Když se hraniční vojáci setkali s obtížemi na hlídce, Tádžikové jim vždy poskytli včasnou pomoc.