Zvuková kulisa, kterou právě slyšíte, ilustruje atmosféru typickou pro nově obnovenou tradici novoročních trhů v Číně, tedy pro ony pestré jarmarky, na kterých obchodníci otevřou své stánky s nejrůznějším zbožím, mezi kterým převažují sladkosti, ale také dětské hračky a typické řehtačky, které ze zvukového záběru právě slyšíte.

Tradice čísnkých novoročních trhů je dlouhá. Původně se trhy konaly zpravidla v okolí známých chrámů a obchodníci, kteří zde prodávali v minulosti spíše zboží spojené s tradicí, jako například výšivky, vystřihovánky, červené nekonečné uzly pro štěstí, obrázky, výrobky ze dřeva... počítali s tím, že lidé při návštěvě chrámu nezapomenou zavítat a nakoupit cosi u jejich stánků. Dnes se sice nadále trhy spojují s okolím některých chrámů, jako například s taoistickým Chrámem bílého oblaku, ale řada z trhů se koná na místech, kde žádný chrám není. Zvuky, které vám dnes nabízím pocházejí z trhu, jež byl uspořádán a hojně navštíven v ulici Hepinmen, na jih od náměstí Tienanamen.

Zboží, které se na tomto trhu nabízelo, v mnoha případech už nemělo s tradicemi nic společného. Dálkově ovládaná auta lákala především malé Číňany, zatímco jejich maminky se zastavovaly u stánků s prádlem, botami, tatínkové si pak všímali nabízených výrobků o oblasti elektrotechniky.

Mezi tím vším zvukovým balábile a v husté tlačenici proudících davů se pojednou ozvaly zvuky, které do okolí, z něhož vycházely, pojednou přilákaly davy zvědavců.

Bubny a činely signalizovaly, že se zde zchyluje k produkci, která má v Číně dlouhou tradici – že se zde odehraje představení tak zvaných Lvích tanců.

A to už se na rozvinutém koberci skutečně objevily dva velcí, pestře ozdobení lvi, z nich každý byl představován dvěma tanečníky, kteří byli maskováni žlutou srstí, jíž vévodily chumáče červené hříchy. Tanečník vpředu nesl velkou bohatě zdobenou lví hlavu, jejíž základ tvoří zlatý povrch, červené zdobení naznačující hříchu, velké černo oči jsou lemovány výraznými černými oblouky obočí, z tlamy vystupují bílé zuby. Výraz těch lvích nese spíše kočičí laskavost, nežli hrůznostrašnost.

Při vystoupní lvů, kteří předváděli četné akrobatické kousky, jsem natočil rozhovor s mladou Číňankou, která se svým malým synkem vystoupení přihlížela.

J.H. Zaptal jsem se, odkud přijela. Jak slyšíte, pochází ze severní Číny, z provincie Liaoning a v Pekingu je jenom na návštěvě. Lví tance však viděla už dříve v dětství ve svém rodném městě.

J.H. Lví tance mají v Číně více než tisíc let dlouhou historii. Lidé je často zaměňují s jinými tradičními tanci, jimiž jsou dračí tance. Ty se však lvích liší tím, že draky představují a nosí vždy velké skupiny tanečníků. Je jich zpravidla deset, nebo i více.

Lví tance se v zásadě rozdělují do dvou skupin. Onen tanec, jehož jsme byli svědky v Pekingu, patří do skupiny severních tanců. Čím se vyznačují?

J.H. Severní lví tance byly zpravidla pořádány jako zábava na císařském dvoře. Severní se zpravidla vyznačují červenou barvou, dála pak žlutou a oranžovou. Taneční projev se vyznačuje mnoha prvky akrobacie. Byly určeny výhradně pro zábavu.

Na rozdíl od toho jižní formy těchto tanců byly více symbolické. Jejich původním cílem zahánět zlé duchy a přivolat všem přihlížejícím štěstí.

J.H. Jak slyšíme, akrobatická vystoupení tanečníků ve lvích kostýmech jsou vděčnou atrakcí, kterou vítají především děti. Také malému synkovi mladé čínské dámy ze severu Číny se vystoupení líbilo.

Pořad Čínské zajímavosti na pekingském trhu v ulici Hepinmen natočil a připravil Jiří.