V březnu letošního roku jsme vysílali Příběhy ze sídliště Yongle, které se týkaly bydlení, zdravotnictví, vzdělávání dětí, starobního zajištění ve městě Pekingu. Naši posluchači tuto sérii zpravodajských příspěvků uvítali a zároveň vyjádřili přání, abychom jim přinesli také informace o čínském venkově.

Zpravodajská skupina našeho rádia nedávno navštívila vesnickou část středočínské zemědělské provincie Henan. Ode dneška budeme vysílat sérii příspěvků nazvanou Rolníci v Teng-čou.

Znělka pro sérii zpravodajských příspěvků

Věnovat se pěstitelství nebo pracovat ve městě? Odjet do města nebo se vrátit na vesnici? Kde vzít finance a techniku? Co je se starými lidmi a dětmi? Kdo má na starosti rozhodování? Jaký způsob je správy?

Série příspěvků Rolníci v Teng-čou vám přinese informace o životní sitauci čínských rolníků.

Ve vesnici Cha An má Liu Qiang k dispozici v jistém smyslu slova moderně vybavený dům. Liu spolu si s ženou dal nechal dům postavit s využitím vkladů, které ušetřili během deseti let práce ve městech. Dům je vybaven ledničkou, barevným televizorem a dalšími elektrospotřebiči, vlastně vším, co je k dispozici ve městském bytě. Jak to říkala zemědělská pracovnice Wu Rongmei, o takovém životě se jim předtím ani nesnilo.

Liu a Wu pracovali deset let ve městech v jihočínské provincii Guangdong.

Liu: "Tehdy jsem odešel za prací se spolužáky. Mysleli jsem si totiž, že ve městech je snadnější najít práci než doma na vesnici. Můžeme místa vystřídat, protože ve městech je mnoho závodů."

Liuovi bylo tehdy necelých 20 let. Odešel z vesnice jen za výdělkem. Během deseti let pracoval v různých městech. Během pracovního pobytu v Guangdongu potkal krajanku Wu Rongmei, svou dnešní manželku.

Liu si už nepamatuje, kolik námahy a těžkostí absolvoval. Nicméně po návratu domů se na něj mladí krajané dívali závistivě, protože měl peníze a opatřil si svařovací techniku. Kromě toho z jednání Liua a jeho ženy vyzařuje dech měšťanů.

Wu: „Ve městech jsme pracovali dlouho, známe víc než krajané. Pořád si myslíme, že se nám podaří ještě lépe seberealizovat. Přece nebudeme žít jako dříve."

Liu: „uvažuji o tom, že bych mohl u najít svářečskou práci při stavbě silnice. Můžu se živit pomocí této techniky. Zvládnout techniku je důležité.

Liu a jeho partnerka často používají slova rozvoj, technika, poznatky a vzdělávání, které jsou těsně spjaty s dnešní epochou. Lze vidět, že desetileté pracovní zážitky ve městech již ovlivňují tuto venkovskou dvojici při plánování budoucnosti. Vliv je zřejmý nejen na jejich budoucnost...

Wu: „Oba jsme otevřenými lidmi. Krajané proti nás občas přijímají s rozpaky."

Liuovi se ve městech mohli chovat zamilovaně stejně jako každý městský pár. Po návratu na vesnice sice své milostné jednání brzdí, ale často se nemohou ubránit, aby se nevedli za ruce. A pokud jde o tancování, je zřejmé, že si mohou zatančit jen doma.

Wu: „Manžel dobře tančí disco. Teď můžeme tančit doma v doprovodu hudby."

Oblečení Wu vneslo do vesnice Cha An módní trendy. Liu jí rád kupuje módní oděvy. Krajanky na ni žárlí.

Wu: „Moje oblečení je barevně pestré. Pokaždé mě chválily za módu a ptaly se na cenu. Já jsem jim odpovídala, že to stojí za stovky juanů.

Stovky juanů za kus oblečení nenív provincii Guangdong nic zvláštního, ale musíme říct, že tady jsme ve vesnici Cha An. Krajanky už cítí psychickou nevyváženost. Jednou z nich je Wang Qiurong.

Wang: „ Já bych si to také koupila. Dost mě to trápí."

Wang Qiurong spolu s manželem Feng Chao a rovněž paní Wu Rongmei pracují na vesnici v potravinářském závodě. Wang si přeje, aby manžel opět odešel do města za výdělkem. Wang po tom touží mimo jiné i proto, že ji lákají pěkné oděvy, které má paní Wu, a snad také kvůli závisti, že Liuovi mohou ve vesnici chodit ruku v ruce.

Feng Chao kdysi pracoval ve městech. Zpočátku byl rovněž žárlivý na městský život. Jenže po poznání měst na vlastní kůži se cítí smutně a ztraceně.

Feng: „Myslím, že měšťané nemají tolik peněz a bydlí v obyčejných bytech. Některé ulice jsou dokonce horší než naše vesnice. Jinak je ve městech hodně krásných dívek."

Dívky jsou však krásné jen na pohled. Feng Chao se domnívá, že pro uzavření manželství jsou vesnické dívky spolehlivější.

Feng Chao: „ Ve srovnání s dívky městskými jsou vesnické dívky lepší a upřímnější, nevyžadají příliš velké věno.(smích)

Kvůli tradičnímu zemědělství Číňané rádi žijí usedlým způsobem života a nechtějí se stěhovat. Zejména rolníci již mají své kořeny v půdě, na které hospodařilo již po tisíciletí. V urbanizované a transformované čínské společnosti je však postupně překonávána uzavřená společenská struktura a dochází k rozšiřování obzoru, které nevyhnutelně vede k rozsáhlému pohybu obyvatelstva. Touha po společenském pohybu a seberealizaci jednotlivců se stala jedním z charakterů dnešní epochy. O to usilují i naši rolníci.

Znělka pro sérii zpravodajských příspěvků

Věnovat se pěstitelství nebo pracovat ve městě? Odjet do města nebo se vrátit na vesnici? Kde vzít finance a techniku? Co je se starými lidmi a dětmi? Kdo má na starosti rozhodování? Jaký je způsob správy?

Série příspěvků Rolníci v Teng-čou vám přinese informace o způsobu života čínských rolníků.

V rušném závodě na zpracování potravin se každých par dní objevuje chlapec Wang Chuan, který závodu dodává mouku. Ve věku necelých 20 let již převzal z ruky otce mlýn na zpracování mouky. Tento chlapec je sice málomluvný, ale o vnějším světě toho neví méně nežli krajané, protože má k dispozici internet. Neviditelná síť ho spojuje se světem mimo vesnici. Velkolepost výškových budov, rušnost ulic, legendy o podnikání ve městech, to vše láká chlapcovo srdce, aby se rozletělo ven.

Wang Chuan: „Rád bych odešel ven, opravdu se chci uplatnit ve vnějším světě."

Jak vypadá ten vnější svět? Co tam může dělat? Wang Chuan o tom ještě vážně nepřemýšlel.

Wang Chuan: „Nepřemýšlel jsem o tom zatím. Nevím, jak skutečně vypadá vnější svět. Stále jen slyším, že je to nádherný svět, takhle se o tom píše i na internetu."

Wang Chuan ale nespěchá. Říkal, že chce pracovat dva roky ve svém závodě, aby zvýšil své jmění a získal zkušenosti pro sebeuplatnění mimo vesnici. Srdce vlastně už vylétlo ven, je to už jen otázka času.

Vše, co se odehrává ve městech, vede k pozvolnému překonání ticha na vesnicích. U těch rolníků, kteří se vrátili domů z měst, lze v nestejné míře vidět změny. Další rolníci, kteří dosud zůstávají doma, se rovněž chtějí podívat do světa. Půda je podporou pro rolníky, ale jen těžko je dovede k blahobytu. Rolníci touží po dynamice měst, ale cítí se nesví, když se k nim blíží. Venkovská populace se neustále přesunuje do měst a městská civilizace neustále vyzařuje směrem do vesnic. Vliv je obousměrný.

Děkujeme vám, milí posluchači, za pozornost. Zítra ve stejném čase vám budeme vyprávět o těžkostech, jimž musela Liuova dvojice čelit při práci ve městech. Také o tom, že ostatní vesničany trápí otázka, zda nadále zůstat na vesnici anebo odejít pryč. Je to sporná věc. Jak vesničané na jihu Číny často říkají, „cukrová třtina nemůže být sladká na obou koncích." Chcete vědět, co se stalo? Nezapomeňte poslouchat sérii našich příspěvků nazvanou Rolníci v Teng-čou.