Čína je největší zemědělskou zemí na světě. Provincie Henan má kolem 100 milionů obyvatel. V Číně není žádné jiné místo, které by se stále tak těsně spojoval život lidí s půdou jako je tomu v provincii Henan.
I když je v rámci zemědělské výroby okurková sezóna, dvaašedesátiletý rolník Zhang Tiangui je zaneprázdněný. Když má volný čas, rád se prochází v polích. V posledních dvou letech byla pole sklizena. Kromě toho vláda zrušila zemědělské daně a ročně poskytuje zemědělské subvence. Zhang je velmi veselý.
„Haha, jsme velmi šťastní, máme potraviny a peníze. Pěstujeme pšenici, sladké brambory, bavlnu, sezam a kukuřici na pěti arech."
Příští měsíc se začíná sklizeň pšenice a Zhang počítá dny, kdy se vrátí dcera.
„Moje dcera má venku plat 1800 juanů, který dostává každý měsíc. Vrátí se domu a po sklizni zase odejede. Haha, pracuje ve společnosti vyrábějící potraviny."
Ve okrese Dengzhou je to velmi běžné, že mladí lidé pracující ve městech se vracejí domů během sklizně.
Podle statistiky v současnosti kolem poloviny pracovních sil ve venkově pracuje ve městech. V některých místech počet rolníků pracujících ve městech je více než 50 procent.
Zhang jezdí každý týden na trh. Tam prodává pšenici, sezam, paprikovou mouku a další zemědělské výrobky, které mají vysokou cenu. Trh je pro místní rolníky velmi důležitý. Protože na venkově lidé bydlí rozptýleně, obchodní trh poskytuje rolníkům mnoho výhod.
„Půda se změní ve zlato, haha, vyděláme peníze prostřednictvím prodeje přebytků pšenice. Ano? Můžeme také prodávat bavlnu, sezam, papriku, kukuřici a sojové boby. To všechno jsou peníze. To znamená, že půda se mění v peníze, Haha."
Slova „Půda se mění v peníze" také potvrzuje čtyřicetiletý Wang Dezheng. Okolo něho je mnoho lidí, kteří pracují ve městech, dokonce celé rodiny, nechávají půdu ladem a Wang si ji najímá. Je to dobrý nápad, ale najímá celkem 40 hektarů. Wang se setkal s velkým problémem, každý rok měl platit 6000 juanů. Když vzpomněl na tehdejší bolest, kterou mu to přineslo, Wang se dal do pláče.
„Chtěl bych si půjčit peníze od kamarádů a přibuzených. Protože jsi chudý, nikdo ti nevěří. Bylo to velmi těžké. Nechci vzpomínat na tehdejší věci, ani nechci nic říkat."
Potom Wang překážku překonal pomocí půjčky ze spořitelny. Téhož roku byla sklizeň pšenice. V následujícím roce pěstoval sezam, a jeho příjem byl vyšší než při pěstování pšenice.
„Když člověk pěstuje ve velkém, může určitě zbohatnout. Je to velmi jednoduché, protože máme stroje. Odvážím se hospodařit na větším rozsahu půdy, pokud ji dostanu. Musíme poděkovat půdě, pro výrobu mouky je potřeba pšenice a chov vepřů vyžaduje kukuřici. Půda je náš spasitel."
Pracují ve venkově i ve městě, kde jsou peníze a technologie? Kdo se stará o děti a staré lidi? Kdo dělá rozhodnutí a jak to dělá?
Poznejte životní stav čínských rolníků a poslechněte si seriál pořadů Rolníci v Dengzhou.
Kde jsou výhody, jsou i nevýhody. Zrušení zemědělské daně nepřineslo Wangovi žádnou výhodu.
„To mě ovlivňuje nejhůře. Proč? Potřebuji jejich půdu."
Po zrušení zemědělské daně se mnoho rolníků pracujících ve městě začalo vracet domů. Plocha Wangovy půdy se snížila o jednu čtvrtinu. Ale v posledních letech vydělal i ušetřil nějaké peníze. Wang začal investovat do chovu vepřů a do výroby pšeničné mouky. Nyní je jeho situace lepší.
„Jsem statečnější. Vydělal jsem peníze pěstováním pšenice, a teď díky těmto penězům chovám vepře. Dalším krokem je vybudování chovatelské stanice pro 10 tisíc vepřů, teď se snažím tento záměr realizovat."
V loňském roce Wang investoval peníze do založení dvou mlýnů na výrobju pšeničné mouky, a vyřešil otázku místního zpracování pšeničné mouky.
Wang je velmi zaneprázdněný, proto zavolal své dva syny, kteří pracují ve městěch, a jmenoval je řediteli těchto dvou továren. Wang si přeje, aby jeho dva synové zůstali na venkově.
Aby včas poznal podmínky trhu, Wang si koupil počítač, a začal používat Internet. I když pracuje s počítačem pomalu, uvažuje velmi rychle.
„Velmi rychle najdu trh s vepři a pšenicí v kterékoliv provincii."
V Dangzhou je nemálo lidí bohatých jako Wang Dezheng. Mnoho lidí, kteří pracovali ve městě, také spatřili šanci v návratu domů. Před 5 lety třicetiletý Li Weidong skončil své desetiletou práci ve městě, vrátil se domů. Otevřel několik cukráren na základě peněz a technologie, které vydělal a naučil se ve městě.
„Viděl jsem velmi rychlý rozvoj ve městě. Necítil jsem rovnováhu. Nejsem blbý a mám schopnost vydělat peníze. Nyní roční obrat těchto cukráren činí 10 milionů juanů. Mám kolem 40 pracovníků, a čistý příjem je 4 miliony juanů."
Dengzhou je hlavní oblasti výroby potravin v provincii Henan i v Číně. Je tady mnoho výhodných podmínek pro výrobu potravin. Kromě toho zdejší zdroj pracovních sil je také velmi bohatý.
Vládní úředník v Dengzhou pan Liu Chaorui řekl, že vláda podporuje rolníky pracující ve městě, aby přinesli domů své technologie a zkušenosti, které se naučili ve městě. Tím pomáhají domácímu ekonomickému rozvoji.
Ve městech pracuje asi 400 tisíc lidí z Dengzhou. Někteří z nich se vrátili domů a začali podnikat. Poskytujeme jim výhodná opatření. Na druhé straně jsme založili administrativní halu na obchodní zařízení pro soukromé podniky. Kromě toho jim poskytujeme finanční výhody a podpory."
Pracoval ve městě a založil kariéru ve své vesnici. I když se mu venkovský prostý život libí, má také rád moderní život. Koupil dům a auto ve městě. Má svůj plán.
„Život ve městě je pohodlnější. Příkladem je návštěvě u lékaře nebo procházka s rodinou po večeři. Život je barevný. Často se setkávám s kamarády v restauraci, zpíváme karaoke a děláme masáže."
Teď Li Weidong pracuje na venkově a bydlí ve městě.
Tak končíme příběh Půda se mění ve zlato. Zítra se podíváme na nejpodstatnější otázku – na peníze.
|