Město Suzhou leží na jihu provincie Jiangsu na Velkém kanále, který spojoval severní Peking s jižními městy a končil ve městě Hangzhou. Leží v místech, které se čínsky nazývá Jiangnan, tedy jižní oblast od řeky Yangze. Toto místo je charakteristické poměrně nízkým položením nad hladinou moře a svou plochostí. Samotné město bývá často, stejně jako město Shaoxing v provincii Zhejiang, přirovnáváno k Benátkám Východu pro velký počet kanálů.

Úzké kanály jsou lemovány nízkými bílými domky s typickými šedými střechami se zvednutým okrajem, a dále schody, které vedou dolů k vodě. Na těchto schodech lze spatřit ženy, jak perou prádlo nebo omývají čerstvou zeleninu.

Nedaleko Suzhou se vyrábí hedvábí, které je dopravováno do města, kde se dále zpracovává. Město je však kromě hedvábí známé především díky svým nádherným zahradám, z nichž některé se datují až do 10. století. Nejvýznačnějším obdobím pro budování zahrad je však období dynastií Ming a Qing, kdy se do tohoto města přistěhovala spousta úředníků, kteří si zde začali zakládat svá bohatá sídla.

Krása města se dostala do lidového pořekadla, které říká, že „Nahoře jsou Nebesa, a dole jsou města Suzhou a Hangzhou". Zatímco krása Hangzhou je hlavně dílem přírody, díky nádherné scenérii Západního jezera, obklopeného ze tří stran horami, krása města Suzhou vznikla dílem lidským. Bílošedé malé domky splývají s mnoha odstíny zelené a dále s blyštícími se vodními hladinami. Klidné a krásné zahrady samotné jsou uzavřeny mezi bílé zdi. Říká se, že nejkrásnější ženy pochází právě ze Suzhou a Suzhouský dialekt bývá považován za velmi svůdný a okouzlující, zní-li ovšem z úst ženy.

Základy města Suzhou byly položeny He Luem, králem státu Wu, který kontroloval tuto oblast v 6. století př.n.l. v období Válčících států. Velikou měreou se zasloužil o vyhloubení kanálů, aby bylo možné lépe kontrolovat časté záplavy v deltě řeky Yangze. Rovněž nechal vyhloubit příkop kolem hradeb města. Tyto hradby stály až do 20. let dvacátého století, přerušované pouze malými branami, pod kterými protékala voda. Město bylo přístupné hlavně lodí a nejvíce kontaktů mělo s městy Hangzhou, Shanghaií a Yangzhou. Přístavní hráz se nacházela vně brány Panmen v jihozápadním cípu hradeb. Do dnešní doby je nejvíce využíváno lodí pro přepravu mezi Suzhou a okolními vesnicemi.

Když v roce 496 př.n.l. zemřel král He Lu, jeho syn Fu Chai ho dle tradice pohřbil na Tygří hoře, která leží západně od města. Velký historik Hanské dynastie jménem Sima Qian, který žil kolem roku 90 př.n.l., navštívil město a velmi se odivoval krásou místních staveb.

Během několika dalších století přitahovalo Suzhou mnoho uprchlíků, kteří prchali před válkami na severu. Ekonomická důežitost města stoupla po vybudování Velikého kanálu, kde bylo využito původního kanálu Hegou, jenž dal zbudovat již král He Lu. Kanál Hugou vedl z Yangzhou do Huaiyinu a spojoval tak řeku Huai s řekou Yangze. Velký kanál dokázal spojit severní Peking až s jižním městem Hangzhou. Od té doby se hedvábí a rýže z jižních oblastí pohodlně přepravovala vodní cestou až do Suiského hlavního města Luoyangu. Mezi léty 605 a 611, kdy se pracovalo na jeho stavbě, zde pracovalo několik milionů dělníků.

Italský cestovatel Marco Polo napsal o Suzhou 13. století toto: „Obyvatelé žijí z obchodu a průmyslu, mají veliké množství hedvábí a vyrábí veliké množství hedvábných šatů". Rovněž popsal krásu kanálů a mostů, kterých bylo plné město: „Je zde více než 600 kamenných mostů, takových kde dvě lodě pod nimi mohou proplout. „

Během dynastie Ming, když se Suzhou stalo městem módním a centrem kultury, získalo pozici Mekky vysloužilých bohatých úředníků. Rozvíjel se obchod s hedvábím a bylo najímáno ohromné množství dělníků, kteří si nemohli dovolit vlastní přístroje na předení a tkaní. V roce 1612 vypukla rebelie nazývaná „Rebelie pěti", podle pěti dělníků, kteří ji vedli, která o něco vylepšila jejich postavení. Nicméně byla vztyčena stéla s císařským ediktem,. který zakazoval napříště dělníkům stávkovat.

V roce 1860 zajali město Taipingští rebelové a usadili se zde. Jejich vůdce Li Xiucheng bydlel ve velkém domě, který dnes slouží jako Historické muzeum. Blízká továrna na vějíře byla dříve také velikou rezidencí a byla rovněž obsazena Taipingy.

Přesto, že Suzhou bylo navrženo na list světových památek UNESCO, bylo jedním z prvních měst, které modernizací po kulturní revoluci. Na jedné straně od Suzhou leží průmyslová zóna a na druhé obchodní zóna. Aby se zlepšila komunikace mezi oběma částmi, byla historickým centrem vedena dálnice, jelikož bylo příliš nákladné budovat okruh kolem města.