J.H. V posledním vydání pořadu Čínské zajímavosti, který pro českou redakci CRI připravuji, jsem k mikrofonu pozval dva z nejzkušenějších kolegů, se kterými jsem po dva roky spolupracoval. Jsou jimi Petr a Tomáš. I jich jsem se ptal především na to, proč si zvolili jako svůj hlavní studijní obor právě češtinu.

J.H. Petře, jaká byla tvoje cesta k češtině?

Petr: Na mou duši jsem si češtinu vybral tak, že před přijímací zkouškou na vysokou školu jsem si přečetl v propagačním materiálu pekingského intitutu cizích jazyků, kde se psalo, že pro studium českého jazyka můžeme nejprve dva roky studovat v Pekingu a pak pojedeme do České republiky na stáž. Jinak před zkouškou jsem se domníval, že bych mohl docílit jenom toho výsledku, který bude stačit pouze na studium malého českého jazyka.

J.H. Při studiu jsi tedy na stáži v české republice nebyl, ale později jsi myslím byl nějaký čas v Praze.

Petr: Až během práce v rozhlase. Půl roku.

J.H. A ta práce v rozhlase, ve které češtinu využíváš velmi dobře, jak můžu potvrdit, ti dělá radost? Uspokojuje tě?

Petr: V podstatě jo. Jsem spokojen.

J.H. A můžeš češtinu využívat ještě nějak jinak, má třeba možnost tlumočit, když sem přijede někdo z Čech a dělat průvodce?

Petr: V uplynulých letech jsem dělal několikrát tlumočníka pro delegaci z České republiky i pro slovenské delegace.

J.H. Jenom by mě zajímalo, co byl ten impulz, první...který vás přivedl k češtině. Jak vás to vlatně napadlo?

Tomáš: Tehdy? Potom vám to řeknu. Zatím ne. Tehdy jsme studovali při kulturní revoluci. Tehdy člověk sám nemohl rozhodnout.

J.H. Na základě čeho se to rozhodovalo?

Tomáš: To rozhodli šéfové univerzity. Kolik lidí na češtinu, kolik na angličtinu, kolik lidí na francouzštinu. Šéfové to rozhodli. Sám ne. Člověk nemá právo to rozhodnout. Stát rozhodne, kolik potřebuje lidí, kteří se učí česky. A to i podle potřeby rezortů. Například ministerstvo zahraničí...kolik lidí bude potřebovat.

J.H. Když jste vystudoval češtinu, tak jste se s ní hned uživil?

Tomáš: Ano.

J.H. Kdy jste skončil školu?

Tomáš: V roce 1975. V roce 71 jsem začal studovat, v roce 75 jsem skončil.

J.H. Nějaký čas jste strávil v Praze, takže jste se naučil mluvit velmi dobře.

Tomáš: Tehdy jsme neměli možnost. Byly takové vztahy, že jsme tu možnost neměli. Asi v roce 1985 se vztahy obou zemí zlepšily. Tehdy Čína poslala obchodní delegaci do České republiky, nebo na obchodní školení. Takže tehdy jsem byl na takovém školení. Asi třikrát nebo čtyřikrát.

J.H. A jak dlouho už pracujete v České sekci CRI?

Tomáš: Kolem třiceti let. Dvacet devět....skoro třicet. Je to dlouho.

J.H. Tak děkuju za vyprávění.

Tomáš: Není zač.