27letá Mahire je majitelka jedné firmy na služby v domácnosti ve městě Ji Ning v ujgurské autonomní oblasti Sin Ťiang. Poté, co před dvěma lety založila firmu, tato kazašská slečna každý den chodí do firmy dřívěji a vrací se domů později než obyčejné lidí. Každé ráno chodí do firmy brzo a dělá pracovní plán celého dne, dělá pro každého pracovníka pracovní plán pro tento den. Večer si zvykla, že po odchodu všech pracovníků zůstává v kanceláři a rekapituluje práci tohoto dne a kontroluje, jestli svůj plán je uveden do života.

Ostatní lidé ji někdy litují, protože před dvěma lety byla Mahire pracovnice ve vládním orgánu a její práce byla stabilní a lehká.

„jako první práce jsem pracovala v místní ženské federaci, byla jsem archivářka, je to také přání mé matky, maminka si velmi přeje, abych pracovala v poměrně stabilním pracovním prostředí."

Mahire absolvovala univerzitu v r.2003, ačkoliv tehdy stát prováděl pět až šest let politiku, kdy si absolvent vysoké školy sám hledal práci, v ujgurské autonomní oblasti Sin Ťiang, kde bydlí většina obyvatel z národnostní menšiny, mnoho absolventů vysokách škol a jejich rodiče si myslí, že pracovat ve vládním orgánu je poměrně dobré, tato práce je stabilní a má málo rizik.

I když měla takovou obdivovanou práci, Mahire ji vzdala po třech letech.„poté, co jsem tam pracovala tři roky, byla jsem velmi unavená. V mém životě nebylo nic nového. Neřekla jsem to své mamince, oznámila jsem to svému vedoucímu, předala jsem práci, trvalo to celkem asi týden, byla jsem svobodná."

Mahire objevila, že práce ve vládním orgánu neodpovídá její povaze, v duchu touží po novém úkolu. Dělat stabilní práci, kterou nemá ráda, nebo podle svého zájmu přijímat úkol, za který ponese plné riziko? Mahire si promyslela a rozhodla vybrat druhý typ života. Ale věděla, že její maminka rozhodně nesouhlasila s jejím názorem, proto byla nucena nic jí neříct.

„v kazašské národnosti je málo lidí, kteří se zabývají obchodem. To možná souvisí s národnostním tradičním pojmem, naši předci většinou žili ve stepi, jejich život byl klidný, proto měla naše národnost velmi slabé tržní konkurenční vědomí. Proto z hlediska tradičního chápání, rodiče nechtějí, abychom obchodovali."

Ještě pořád přesvědčuje matka Mahiri, aby vzdala svůj obchod. Respektuje matku, nikdy se sní nehádá, jenom mlčením vyslovuje svůj nesouhlas.

„Matka je smutná, ale rozumím jí, jenom si snažím dobře dělat moji práci."

Po rezignaci Mahire najala obchůdek na kopie. Zanedlouho místní vláda zahájila výhodnou politiku o podpoře soukromých firem absolventů vysoké školy, což ji velice potěšilo.

„při náhodné příležitosti jsem poznala, že úřad práce má politiku podpory soukromých firem absolventů vysoké školy, tato politika stanoví, že jestli absolvent vysoké školy založí svou firmu, tak 50% daní bude zrušeno. Můj bratr mi řekl, že existuje taková politiku, nechceš něco dělat?"

Mahire cítila, že přišla její šance. Existovala politická podpora, musela využít tuto šanci.

„tehdy moje první reakce je zahájit firmu na domácnostní službu. Protože když jsem pracovala ve federaci žen, věděla jsem domácnostní službu, chci se podívat, jestli tato služba se rozvíjí."

Pokud jde o firmu služeb v domácnosti, lidé si přirozeně myslí, že tato služba je úklid domku a podobné práce. Po založení firmy mnoho lidí nerozumí její volbě: proč absolventka vysoké školy vzdala svou stabilní práci ve vládním orgánu a dělá takovou práci? K řemu je jí studium na univerzitě?

„padesátiletý muž šel do mé firmy, a zeptal se, že jestli Mahire je v firmě, odpověděla jsem, že jsem Mahire. Podíval se na mě dlouho a zeptal se, proč dělám službu v domácnosti?"

Ale Mahire si to nemyslí. Místní kazašská a ujgurská národnost mají svérázné životní zvyky, podle tohoto rysu rozšířila její nové pojem domácnostní služby.

„Jednomu člověku od narození do smrti poskytujeme sérii služeb. Např. po narození dítěte kazašské národnosti poskytneme ceremoniál při dovršení jednoho měsíce. Když je děvčeti 7 let, podstoupí ceremoniál a může nosit náušnice, po nástupu do školy poskytneme službu domácího učitele. Podstupujeme službu při svatbě a pohřbu.

A jak uplatňovat své pojetí domácích služeb nového typu a poskytovat kvalitní služby klientům? Mahire se domnívá, že když agentura se neomezuje jen na úklidovou službu, měla by mít vyšší nároky na kvalifikaci zaměstnanců.

Mahire pak dala zveřejnit reklamu na nábor zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním. Moc netušila, že by přišli uchazeči splňující požadavek. Skutečností bylo však to, že se proti jejímu očekávání přihlásilo více než deset vysokoškolských absoventů. Jedním z nich byl Selkinur Asraf. Tento kluk nyní působí ve firmě Mahire jako kameraman. Při ucházení se o toto místo ale čelil jiné pracovní příležitosti, tedy vyučování na střední škole. Po srovnání se mu líbí spíše profese kamaramana.

„Stát se dříve řídil politikou přidělování práce čerstvým vysokoškolským absolventům. Výhodou této politiky je to, že absolventi měli zajištěno stabilní místo a příjmy. Nemohli však podle svého přání vybrat oblíbenou profesi. Teď je konkurence sice zuřivá, jsme ale schopni jí čelit s důvěrou."

Před více jak deseti lety byl stát povinen přidělovat práci čerstvým vysokoškolským absolventům. Žádný z nich si nemusel dělat starosti, jestli nenajde práci. Současně však existoval nedostatek, že absolvent musí podstoupit rozhodnutí o přidělené práci i když se o ni nezajímá.

V posledních letech minulého století se situace změnila. Stát zrušil politiku jednotného přidělování práce. Vysokoškolští absolventi již mohou samostatně hledat práci, což přináší mladým lidem včetně Mahire a Asrafa, více šancí na to, aby čelili výzvám a splnili svůj sen. V současné době absolvují v Číně každoročně více než čtyři miliony studentů, kteří hledají práci pod usměrňováním vysokých škol. K tomu se chce vyjádřit pan Siao-ming, ředitel oddělení zaměstanávání odboru práce a sociálního zajištění v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang.

„Zdůrazňujeme, že je třeba upevňovat na vysokých školách usměrňování profese a informovanost o státní politice zaměstnanosti, aby studenti postupně během studia vzali na vědomí samostatné hledání práce a zaměstnání v souladu s potřebami trhu."

Agentura Mahire má 9 zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním. Skutečnost dokázala, že Mahire udělala správný krok. Ve městě I-ningu se dobře ví, že existuje taková agentura Domácí služby, kde všichni pracovníci včetně majitele mají vysokoškolské vzdělání. Mahire se vyjádřila v kazašském jazyce takto:

„Já často před zaměstnanci zdůrazňuji takové pojetí, že bychom měli zachovávat pozitivní mentální postoj a nesmíme cítit poníženost před jinými ani to, že plýtváme svým talentem na danou práci. Vysokoškolští absoventi stejně představují prosté pracující. Při výběru práce je důležité zvážit její společenskou prospěšnost a výhodnost pro seberealizaci. Nejedná se tu o osobní ctnost práce."

Skutečností je osvědčena úspěšnost provozu agentury Mahire, která těsně souvisí s vysokou kvalifikovaností zaměstnanců. Mahire je navíc potěšena tím, že díky svému úsilí mají klienti porozumění pro pojem Domácí služby a kromě toho poněkud nastala změna matčina stanoviska k jejímu odstoupení z veřejné funkce směrem k podnikatelské činnosti.

„Moje firma postupně kráčí směrem k správné koleji. Zdá se mi, že matka začíná být potěšena a cítit, že se mi daří v podnikání."

Mahire věří, že praktickými činy sklidí srdečnou chválu od matky.