Paní Hu Qiheng letos oslaví 73let, má plné ruce práce. S tímto stavem sice není spokojena, ale řekla, že starý člověk není stejný jako mladý, má však plnit své sociální povinnosti a něco dělat. „Ráda dělám něco na internetu."

Paní Hu Qiheng se narodila v roce 1934 v chudé rodině. Po absolvování střední školy byla poslána na studium do Sovětského svazu. Studovala v oboru automatizace. Na sovětské vysoké škole získala titul kandidát věd a po návratu do vlasti se hned pustila do výzkumného úkolu nazvaného „poznání modelu". Cílem tohoto badání je to, aby počítač nahradil část duševní práce člověka. Po houževnatém badání Hu Qiheng a její kolegové vynalezli rozeznávací systém pro ručně psaná písmena, jehož uplatnění při vybírání dopisů na poště znamená technickou revoluci v čínské poštovní historii.

Počátkem osmdesátých let minulého století pracovala Paní Hu dva roky ve Spojených státech. Jako jeden z jejích dojmů ze Spojených států uvedla, že Amerika má rozvinutou počítačovou kulturu a síť a jde napřed před světem. V té době se internet teprve začal používat, Hu ale si citlivě všímala, že internet je trendem rozvoje světa do budoucnosti. „Nové vědecké vynálezy by se na internetu rychle přenášely z jednoho místa na místo druhé, což je vynikající!" paní Hu tak komentovala.

Od této doby se její život vždy spojil s internetem a ona spolu s mnoha jinými podporovali zakořenění internetu v Číně.

V březnu 1993 Čína uskutečnila spojení s americkými počítačovým systémem, ale Spojené státy odmítly vstup Číny do internetu z bezpečnostního důvodu. Po více než jednoročním úsilí se Čína v dubnu 1994 konečně připojila k internetu a stala se 77. členkou této mezinárodní organizace. V následujících více než deseti letech internet už od základu změnil Čínu, paní Hu uvedla, že „internet je velký vynález, s odstupem času lidé stále hlouběji poznávají jeho epochální vliv. Když jste v minulosti chtěl zjistit určitou věc, musel jste jít do knihovny. Taková doba jednou pro vždy skončila."

K situaci, že staří lidé poměrně málo využívají internet, paní Hu řekla, že tato otázka se týká nejen starých lidí, ale spíše popularizace internetu v Číně. V Číně používá internetu pouze 10 procent populace, což je pod světovým průměrem. Paní Hu navrhla, že když potomci chtějí darovat něco svým rodičům, není lepšího dárku než počítač. Jestliže staří lidé mají u sebe počítač, v jejich životě se nebudou cítit osamělí. Jestliže staří lidé mají široký okruh zájmu a také dostatek času, mohou na internetu najít důvěřivé přátele. Internet dnes už užívá audiovizuální techniky, staří lidé, když finanční podmínky povolí, mohou pomocí DVD natáčet televizi a film, potom to dát na internet, aby to jiní lidé viděli.

Paní Hu je optimistická. Pokud jde o věk, ve které se nachází, je velmi klidná. Staří lidé nemusí ztratit odvahu a mít špatnou náladu. Zestárnutí je přirozeným vývojovým procesem. V různých věkových obdobích lidé mají mít různé životní způsoby. Lidé se musí přizpůsobit změnám v životě. „Pokud člověk uznává své stáří, neznamená to ale, že to chápe jako neúspěch a slabost", paní Hu má takovou psychologii o staří.

„Velmi důležité je mít zdravou psychologii. Správně se dívat na stárnutí a na nádheru ve svém mládí. Když dokážete něco dělat, tak to dělejte. Nesmíte být k sobě příliš přísný," domnívá se paní Hu.

„Člověk ve svém stáří má mít vědecký názor na štěstí. Staří lidé musí střízlivě mít na vědomí, že nemohou navždy žít na tomto světě. Nemohou vždy být páteř své rodiny. Musíme nechat mladé lidi, aby měli těžké břemeno. Mnozí staří lidé jsou velmi smutní, protože si neuvědomují, že mnoho těžkých břemen nemohou nést na svých ramenou. Člověk zestárne, jeho odpovědnost se musí přesunout na jiné", paní Hu řekla.

Paní Hu má syna a dceru, kteří s ní však už nežijí. Manžel jí také zemřel. Její rodina je typické „prázdné hnízdo". Hu řekla: "Staří lidé by se měli naučit přizpůsobit osamělosti, být na ni zvyklí a správně zacházet s osamělostí. Osamělost je krása, jíž jedině staří lidé umějí požívat", takový je její názor na osamělost starých lidi.

Kromě účasti na zasedání, konání služební cesty paní Hu sleduje na internetu své zajímavé věci, vyměňuje názory s přáteli z různých zemí. Má ráda kočky, chová tři kočičky, ke kterým má vztah jako kdyby byly její děti.

Ve všedních dnech také telefonuje svému staršímu bratrovi, posílá mu mail, v němž diskutuje o televizních seriálech, které viděli. Oba staří lidé někdy také hrají míčové hry.

Její staří je opravdu pestrobarevné.

Vážení posluchači, tím končíme dnešní relaci. Na slyšenou příští středu.