J.H. V dnešním rozhovoru, který jsem natočil s paní doktorkou Lubicou Obuchovou, při její nedávné návštěvě Číny, se budeme věnovat tématu ryze současnému- a sice dnešnímu stavu české sinologie, možná přesněji – dnešnímu stavu studia čínštiny v České republice a na Slovensku.

J.H. Paní doktorko, jak vypadá stav dnešní sinologie, kolik lidí v dnešní době umí čínsky, vystudovalo čínštinu. Mě se na tohle několik lidí ptalo, já přesná odhad nemám.

Obuchová: Já také nemám přesná odhad, protože už přes deset let neučím jazyk, ale jiné předměty. Momentálně se čínština vyučuje vysokoškolským způsobem na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze a na na katedře dálněvýchodních studií na Palackého univerzitě v Olomouci. Pokud vím, tak letos přijali do prvního ročníku v Olomouci přes 60 studentů, což je obrovské množství. Vzhledem k tomu, že mají ještě další ročníky, tak tam může být sinologů kolem sto dvaceti. A obdobně se každý rok otevírá sinologie v Praze, kde je studentů méně, pohybuje se to kolem 10, patnácti. A samozřejmě jsou tady i další generace. Jazyk se učí i na některých středních školách, gymnáziích v Praze a snad i mimo Prahu, čínské reálie se přednášejí na západočeské univerzitě v Plzni. Pro nižší ročníky máme pobočku v Chebu. To budou v podstatě stovky lidí, kteří buď mluví, nebo se orientují v té problematice.

J.H. Máte dojem, že u nás stoupá zájem o studium čínštiny? Ve světě se čínština vyučuje na mnoha místech a zřejmě mnohem intenzivněji s poslední době, vznikají konfuciánské instituty. Vypovídá to i zvýšeném zájmu světa o kontakty s Čínou. Možná že základ je ryze ekonomický. Máte dojem, že u nás je tendence podobná?

Obuchová: Z hlediska ekonomického by byl zájem povzbudit kontakty, ale většinou si naši obchodníci myslí, že vystačí s angličtinou. Podobně je to na Slovensku, tam se čínština vysokoškolsky učí jenom v Bratislavě. Konfuciánský institut je jiná záležitost, sice zájem by byl, ale je to organizováno z kanceláře pro výuku čínštiny jako druhého světového jazyka, čili podnět většinou vychází z čínské strany a dotyčná škola musí splňovat několik podmínek. Což by u nás zase mohla být jenom univerzita nebo fakulta, která vyučuje čínštinu vysokošklolským způsobem, ale jsme na to poněkud malá země.

Zájem sice je poměrně značný, ale většinou nemají studenti v osmnácti představu, co to obnáší a ne všichni skončí.

J.H. Domníváte se, že to množství studentů nalezne uplatnění? Aktivní uplatnění, aby jazyk využili?

Obuchová: Tak část z nich pak působí jako tlumočníci, nebo dělají servis pro čínské podnikatele, kteří působí v Čechách nebo na Slovensku. Další část to má jako doplněk k něčemu jinému, protože mají čínštinu v kombinaci s nějakou jinou specializací, třeba s etnologií, historií, ekonomickými vědami, s religionistikou, takže ten jazyk je spíše pomůckou, nežli prostředkem určeným k živobytí.

J.H. Děkuji vám za tento rozhovor.

J.H. Pořad Jak se jim žije s paní doktorkou Lubicou Obuchovou připravil Jiří.