Ředitel firmy Ji Fang tady není, za chvilku přijde. Ve firmě všichni oslovují ředitele Wu. V roce 1999 přijel z Japonska do instituce na podnikání studentů studujících v zahraničí.

Od roku 1998 byla dobrá politika, to znamená, že studenti studující v zahraničí, kteří se vrátili do vlasti, mají k dispozici instituce k podnikání studentů studujících v zahraničí v Suzhou a Šanghaji. Studenti studující v zahraničí potřebovali 650 tisíc amerických dolarů, za ty mohli vybudovat svůj závod, podnikající instituce řídí fond studentů studujících v zahraničí a různé projekty financují. Na realizaci nápadu může prokjekt získat až 16 tisíc jůanů. S tímto systémem jsme velmi spokojení.

V prvním rokce nemusí platit nájem, otázky víza, stravy a bydlení byly v podstatě vyřešeny. Myslím, že pro instituce na podporu podnikání studentů studujících v zahraničí naše vláda udělala opravdu mnoho podstatných věcí.

Wu Xiaosong se narodil ve městě Qiangzhou ve znamé provincii Fujiang, studoval univerzitu Fuzhou, po absolventování byl ochoten jít na vesnici, kde se stal učistelem na střední škole a vyučoval anglický jazyk. Nejhorší je, když lidé nevěří, že znalosti mění jejich osud. Mnoho dětí nechodí mnohdy do školy. Wu Xiaosong proto často návštěvuje rodiny dětí.

Vesničáné jsou hodní, učitel Wu k nim chodí. Oni mu dají to nejlepší, co mají. Chudý student řekl, že otec a matka ho odmítli posílat do školy. Pro rodinu by to bylo velmi obtížné. Na místo školy musí chytat ryby.

Wu Xiaosong si jasně vzpomíná, že tehdy přijedl do Japonska studovat 9 prosince. Tehdy s několika velkými zavazedly přiletěl ledadlem do Tokia.

Tehdy jsem měl mnoho zavazadel. Ptal jsem se japonských lidí, co je nejdůležitější. Oni odpověděli, že je třeba šetřit peníze, že nejdůležitější jsou instantní nudle. V Japonsku je ošacenídrahé. Takže zavazadla byla plná šatů a instantních nudlí.

Studovoval na zemědělské univerzitě v Tokiu, život Wua byl těžký. Tehdy byl měsíční plat 67 júanů. V Japonsku by za to koupil několik chlebů. Wuovy rodiče studovali v době založení nové Číny. Příjmy rodičů v Číně byly sice vysoké, ale studijní náklady v Japonsku byly značné. Student Wu, stejně jako ostatní studenti, se na jedné straně učil a na straně druhé měl práci.

Tehdy jsem neuměl dobře japonsky, ale pracoval jsem v hotelu, čistil mísy od 3 hodin od rána do 10 hodin večer každý den. Spal jsem jen 4hodiny.

Po absolventu zemědělské univerzity v Tokiu Wu pracoval v japonské známé firmě na zpracování vody, měl roční plat 600 tisíc jůanů. Před odjezdem z vlasti měl pětiletý plán v Japonsku a pak návrat do vlasti.

Během 5 let na jedné straně shromáždil techniku a na druhé straně shromáždil hospodářství, tvrdě pracoval ve firmě. Někteří japonští lidé neradi viděli, když se zapracovat.

Wu hledal příležitost vrátit se vlasti. Na konci 90 let minulého století se přiležitost vrátit se do Číny naskytla, Wu založil firmu na zpracování vody.

V období do roku 1994, kdy Čínské podniky nevěnovaly pozornost zpracování vody, Wu vstoupil na čínský hospodářské trh, firma pana Wu se rozvíjela, Wuovy vynikající uspěchy byl oceněn mětskou vládou Suzhou.