Dnes vás seznámíme s příběhem řidiče vlaku Chen Bina. Za jeho 18 let v práci prošel čtyřmi transformacemi vlaků a šesti velkými zvýšeními rychlosti čínské železnice. Ohledně změny přinesené technickou inovací může Chen líčit tuto změnu jenom použítím jediného slova, což je „Letět".

42letý Chen Bin žije ve městě Fuzhou v čínské jihovýchodní provincii Fujian. Když se setkal s novinářem, právě se vrátil z práce. Má vybrané chování. Nosí upravenou uniformu, vypadá oduševněle.

Chen vzpomínal, že absolvoval střední školu v roce 1989 a stal se topičem v lokomotivě. V řídící místnosti byly jenom 3 osoby. Hlavní práce Chena je přihazování úhlí do kamen. Přidávat úhlí musel jedenkrát v průměru za 20 sekund. Jeho práce byla velice úmorná.

„V oné době jezdila parní lokomotiva, která je poháněna úhlím nebo dřevem jako palivem. Mlha z úhlí se prostírala v celé řídící místnosti každý den. Každý člověk pracující v řídící místnosti byl špinavý. Špinavé ruce si neměly kde umýt."

Ale taková práce rychle skončila. S eskalací techniky čínského železničního systému začala postupně být využována dieselová lokomotiva. Chen měl dobrou náladu. Jeho pracovní podmínky byly lepší než předtím. A zároveň díky jeho dobrému pracovnímu výkonu se Chen stal řidíčem vlaku.

Ale Chen byl stále nespokojený s obrovským zvukem, který vydával motor.

Před sedmi lety lokomotivy postupně nahradil elektronický vlak.

„Když jsem dříve řídil vlak, tělesná síla byla potřebná. Ale v současnosti musím absolvovat odborné školení, jak řídit vlak. Nikdo nemůže řídit bez techniky. Řídíme takové elektronické vlaky, nepotřebujeme příliš velkou telěsnou sílu, a máme dobré pracovní prostředí. Naše práce se změnila z fyzické práce na práci duševní za použití techniky."

Díky změně zařízení lokativ a zvýšení techniky se nejen změnilo pracovní prostředí mnoha řidičů jako Chen Bin, a takéživot jejich rodiny.

Domov Chen Bina je v sídlišti v městě Fuzhou, kde má krásné prostředí. Jeho dcera Chen Xin studuje na střední škole. Má veselou a otevřenou povahu. Řekla:

„Dříve řídil vlak, který se vrátil po dvou až třech dnech. Zůstal doma jen chvíli. V oné době jsem bydlela u dědečka a babičky. Ale v posledních letech je doma skoro každý den."

Chen Xin řekla, že její tatínek je stále čistý. Protože řídí elekronický vlak. Jeho oděvy jsou upravené každý den. Je hezčí než v minulosti. Moji spolužáci řekli, že můj tatínek vypadá jako inženýr.

Větší změna, kterou Chen nikdy nepředpokládal, právě začala. V dubnu letošního roku čínská železnice uskutečnila 6. krát zvyšení rychlosti. Nejen rychlost vlaku se zvýšila víc než na 200 km každou hodinou, ale také se uplatňuje automatická kontrola. Jako technický hlávní bod Chen Bin před nedávnem na vlastní kůži zkusil provoz DongChen. V minulosti potřebovat víc než 10 hodin na cestu z města Nanchang do Hangzhou. V součastnosti mu stačí jenom 4 hodiny.

Čínská provincie Fujian, kde Chen Bin pracuje, má velké množství hor. Obtížnost pokládání železnice vysoké rychlosti je značná. A tak otevřeli Dongchen pozdě.

Ale Chen Bin už neočekávaně plánoval svou budoucnost. Řekl, že v minulosti poznal cestou televize, že v rozvinutých zemích jsou rozvinutější vlaky. Jako procovník v železnici měl pocit méněcennosti. Ale v současnosti je hrdý na rychlý rozvoj čínské železnice.