Láma temple je jednu z nejznámnějších památek v Pekingu. Pokud jste vy, nebo vaší známí někdy už navštívili čínské hlavní město, předpokládám, že jste na návštěvu tohoto objektu asi nezapomněli.Jmenuje se Láma temple, Lámův klášter a najdete ho na severovýchodním předměstí. Pro lepší orientaci je po něm pojmenována i stanice metra, takže turisté až tak moc nebloudí.Na druhou stranu je tento klášter, stejně jako všechny ostatní památky ve městě, obklopen moderní zástavbou a silnicemi, takže chvíli ho asi hledat budete.Hřebenovité střechy paláce s bohatou výzdobou vás ale brzy navedou správným směrem. Stavba pochází z počátku 18. století a poté, co se odtud do Zakázaného města přestěhoval i budoucí císař YIN ZHEN, to bylo v roce 1723, začínají sem přicházet mniší až z dalekého Tibetu. V roce 1792 císař QIANLONG potlačil povstání v Tibetu, ale buddhističtí mnichové míří do kláštera i nadále.S nimi se pojí i svého času velmi špatná pověst tohoto místa, protože se tu tehdy praktikovali obřady, při kterých byli obětováni živí lidé.Jinak Láma temple je směsicí jak mongolského, tak tibetského stylu a také stylu lidí Han.Galérie, propojené balkóny, tajné chodby, dvorky, boční trakty – to všechno je Láma temple i dnes a pokud jste četli slavnou knihu 3X soudce Ti, tak si obraz o tom, jak chrám vypadá, uděláte velmi rychle. Pojďme tedy společně nahlédnout za jeho zdi.....

Vchod střeží obrovský bronzový lev a celý chrám tvoří pět hlavních hal.První hala se jmenuje LOKAPALA a je domovem MAITREYI, jedné z mnoha podob Buddhy.Maitreu chrání po obou stranách nebesští strážci.Naproti dveřím je zase místo pro sochu WEITULY, což je strážce buddhismu.Jeho socha je celá vytesána z jednoho kusu dřeva a působí velmi živě a věrohodně.Na zadním dvoře je prý uložena obrovská bronzová mandala, která má být zobrazením buddhistického ráje, ale tu bohužel neuvidíte, protože vstup do dvora je uzamčen.

Druhá hala se v čínštíně nazývá YONGHÉ DIÁN a je zasvěcena třem podobám Buddhy – Buddhy minulého, Buddhy současného a Buddhy budoucnosti.Zajímavé je,jak se všude kolem oltářů volně povalují obrovské bubny, rozebrané mandaly, obřadní zvonce.Kdekoli mimo Čínu by asi byli ozdobou všech klášterů a chrámů, ale Lama temple má těchto relikvií tolik, že si mniši mohou dovolit ty nepotřebné nechat ležet nevyužité.Je zajímavé, že Číňané, kteří se třeba v metru nebo v autobuse k sobě nechovají zrovna nejlépe, jsou v chrámech jako vyměnění.Před oltářem se střídají bez předbíhání, trpělivě čekají, až na ně přijde řada, potom se s vonnými tyčinkami v rukou třikrát pokloní, kleknou si na vypolstrovanou lavici, odříkají svou modlitbu a zase s úklonou odcházejí.Za celou dobu se přitom k soše Buddhy neotočí zády.

Třetí hala, postavená zase o něco výš, než ta předcházející, se jmenuje YONGYÓN DIÁN. Na mohutném podstavci jsou usazeny tři sochy Buddhů. Nejvíc prosebníků má u svých nohou socha úplně vpravo, protože to je takzvaný Buddha - uzdravovací a o zdraví své i svých blízkých, ho tu žádají zástupy lidí.Jako obětiny jim slouží láhve s vodou, květiny pravé i umělé, banány, broskve, barevné stuhy. Po obou stranách haly sedí devět soch buddhistických učenců, jen jejich zasedací pořádek je na levé a pravé straně rozdílný.Sochy jsou pozlacené a omotané do dlouhých žlutých stuh, v cínových nádobách před nimi hoří malé ohně.

Mezi třetí a halou čtvrtou halou stojí z kamene vytesaný hrad, jakási socha, na kterou lidé hází mince. Nepodařilo se mi přesně zjistit jaký je účel tohoto rituálu, ale protože většina věcí se v Číně točí kolem peněz, předpokládám, že lidé věří, že pokud se jejich drobné zachytí na kamnenném hradě, budou se jich držet i peníze.

Čtvrtá hala se nazývá FALÚN DIÁN a vévodí jí mohutná bronzová socha TSONG KHAPY se zvláštním žlutým kloboukem. Celý tento pavilon je postaven v typickém tibetském stylu, strop zdobí fresky ze života TSONG KHAPY, který žil na přelomu 14. a 15. století a nakonec také dosáhl osvícení. Hala slouží ke studiu a meditacím mnichů a na první pohled se tu minulost potkává se současností.Podél modlitebních lavic totiž stojí malé elektrické lampičky, takže mniši zde skutečně pravidelně studují. V pravém zadním rohu stojí další, velmi pěkná a starobylá, červeno žlutá mandala, od stropu visí pruhy látek s různými vzory květin a zvířat. Po obou stranách haly jsou ještě dva meší paláce.V tom východním najdete sochu ezoterického Buddhy a dvě obrovské, černé sochy zvířat, jakýchsi kříženců psa a vlka.V západním křídle zase stojí sochy osmi BODDHISATTVů, vyvolených, jejichž ostatky po dosažení nirvány zůstaly na Zemi a pomohly tak dosáhnout osvícení i dalším jedincům.

A dostáváme se do poslední, největší a nejvyšší haly celého kláštera.Jmenuje se WÁNFÚ GÉÁ. Když do ní vejdete, uvidíte nejprve jen dvě obrovská chodidla.Jak se přibližujete k oltáři, postupně se odkrývají celé nohy, tělo, ruce a ve chvíli, kdy vidíte i hlavu, jste už v pořádném záklonu. Stojíte před osmnáct metrů vysokou dřevěnnou sochou MAITREY, jednoho z mnoha vtělení samotného Buddhy.Socha má úchvatné rozměry, hlava se dotýká střechy a kolem Buddhy jsou jednotlivé dřevěnné galerie, kam se podle mého odhadu vejdou desítky lidí.Maitrea je vyroben z jednoho kusu dřeva, resp.z jednoho stromu a musel to být skutečně pořadný kmen.Na těle i na rukou má dlouhé zeleno – bílo – červené stuhy.V roce 1990 byla socha zapsána do Guinessovy knihy rekordů.

Celý chrám má úžasnou, hodně tajemnou atmosféru. A to si představte, že svého času o něm jeden anglický fotograf prohlásil, že je to nejšpinavější, nejukřičenější místo,které kdy viděl a že tu najdete jen stovky a tisíce ukřičených mongolských a tibetských fanatiků.No, tak vidíte...dnes je to místo velmi tiché, klášterní zdi ho dokonale izolují od okolního hluku a žadné zfanatizované mnichy jsem tam také nepotkal....takže nezapomeňte – až budete mít někdy cestu do Pekingu, tak na Lama temple se určitě zajděte podívat.