„A máme po Vánocích, řekla maminka" vzpomínáte si? Ano, tento úryvek – konstatování maminky, že svátky jsou pryč - pochází z knihy Karla Poláčka Bylo nás pět. A ačkoli máme i my po Vánocích, přece jen se za nimi poohlédneme.

Strávila jsem totiž vůbec první Vánoce mimo Českou republiku, bez kapra, stromečku, Ježíška, vůně svařeného vína či sněhu. O to více jsem se těšila na těch několik pár dní, které strávím skutečně netradičně. Přestože se tady oficiálně tyto západní svátky neslaví, mnohým lidem se líbí a rozhodli se, že si je do svých diařů zapíší jako dny hodné upomínky. Zvu vás na večerní vycházku na katolickou mši.

Sváteční mše se letos konaly v osmi kostelích v centru Pekingu a dalších devíti na předměstích. Já jsem se s mikrofonem vydala k Východnímu chrámu, tedy kostelu svatého Josefa, na třídě Wangfujing. Jedná se o nejlépe zachovaný náboženský svatostánek v centru města. Jeho současná podoba pochází z roku 1904, kdy byl postaven na ruinách vyhořelého kostela.

Ve čtyřech hlavních kostelích se štědrovečerní mše sloužily každou hodinu od šesti do jedenácti. Když jsem dorazila ke kostelu před šestou hodinou, překvapily mě davy lidí, které zde postávaly. Přešlapovaly zde hloučky Italů, Španělů, Němců, ale hlavně Číňanů. Ne že by všichni z nich chtěli konvertovat ke katolicismu, přitáhla je sem zvědavost.

Zastavila jsem se s mladým mužem z Německa.

„Jsem z Německa, z Düsseldorfu. Co mě sem přivedlo? Je Štědrý večer a já jsem se rozhodl, že zajdu do kostela. Takže jsem tu. Jsem katolík, ale víru praktikuju vlastně jen o Vánocích. Snažím se ale chovat tak nějak normálně, nejsem nijak strikní."

Zájem o mše byl velký. Jak mi u dveří do kostela potvrdila žena, která rozdávala propagační materiály, lístky na mše byly už v neděli rozebrány do posledního.

„Rozdáváme lidem evangelium. Ptáme se jich, jestli jsou všřící, případně v co věrí. Lidé si tyto letáky berou, během chvíle je rozdáme a jdeme si pro další. Vysvětlujeme jim podstatu křesťanství a seznamujeme je se základní věroukou."

Kněží sloužili mše samozřejmě v čínštině. V čínštině se také zpívalo a kázalo. Takto zní mezi zdmi pozdně gotického chrámu Tichá noc.

Ke Štědrému dni patří jednoznačně sváteční večeře. Protože sama kombinace „Čína a Vánoce" je dost exotická, tak proč v tomto trendu nepokračovat i po mši. Musím říct, že večeře s přáteli z Česka, Německa, Spojených států a Číny v blízkovýchodní restauraci a procházka kolem jezer v centru Pekingu byla příjemnou tečkou za Vánocemi.

Takové byly čínské Vánoce. Na slyšenou u dalších pořadů českého vysílání Čínského rozhlasu pro zahraniční se těší Ivana.