V dnešním pořadu bych vás chtěla seznámit se známým čínským zpěvákem s basovým hlasem Peng Kangliangem.

Teď posloucháme píseň „radosti z lásky", která je dílem italského skladatele J. P. Martiniho. Tato píseň je velmi překrásná a lehce melancholická. V písni se zpívá, že radost z lásky nemůže trvat jeden den, ale bolest z lásky doprvází celý život. Zpěv Peng Kanglianga je silně dojímavý.

Peng Kangliang se narodil v jihočínské provincii Guang Dongu. Sice má dobrý hlas, ale vlastní hudební cestu začal náhodou. Když byl mu 19 let, doprovodil kamaráda na zkoušku Guangdongské umělecké školy. V důsledku hlasu se zvláštností vyvolal pozornost učitelů a hladce vstoupil do této školy. Po absolvování v roce 1987 Peng Kangliang přijel do Pekingu a pokračoval v hudebním studiu na vokální fakultě v ústředním hudebním institutu. Následoval Luo Rongju a Yang Bide. Studium na hudebním institutu položilo pevní základ pro jeho úspěchy v následujícím období.

V roce 1983 Pekng Kangliang skončil studium na institutu a vstoupil do Východního souboru písní a tanců. Stal se sólistou. Často se zúčastnil představení na různých čínských místech a v asijských, amerických a latinskoamerických státech. Jeho zpěv dostal vysoké ocení a uvítání čínských a zahraničních diváků.

V roce 1992 Peng Kangliang úspěšně uspořádal sólový koncert v Shengzhenském divadle a Pekingském koncertním síni. Ve stejném roce Peng Kangliang vstoupil do tokijské umělecké univerzity, aby studoval západní opery. Během studia se zúčastnil termínového operního představení této univerzity. Hrál důležité role v Mozartových operách. Kromě toho se ještě zúčastnil termínových koncertů této univerzity. V roce 1996 získal Peng Kangliang s vynikajícím studijním prospěchem titul magistra a úspěšně uspořádal sólový koncert v Tokiu.

Po dvou letech vstoupil do známého japonského operního souboru Teng Juanu a stal se jediným zahraničním zpěvákem v tomto souboru. V Japonsku Peng Kangliang hrál v mnoha klasických operách. Postupně vytvořil vlastní zvláštnosti a hudební styl a dostalo se mu vysokého obdivu japonských diváků a japonského hudebního kruhu.

V roce 2003 se vrátil do vlasti a jako učitel pracoval v ústředním hudebním institutu. O tom řekl, že v Číně chybí zpěváci s basem. Učitelů v této oblasti je málo. Doufá, že po návratu do vlasti může přinést vklad do výchovy hudebních talentů. V roce 2004 uspořádal v Pekingu Peng Kangliang ještě sólový koncert a jeho hluboký zpěv dojal všechny diváky. Na konci dnešního pořadu bychom spolu poslouchali píseň italského skladatele G. Čadcini „Amarilli", kterou zpívá Peng Kangliang.

Milí posluchači, to je známý čínský zpěvák basem Peng Kangliang. Děkuji vám za poslech, u mikrofonu byla Klára, na slyšenou příště.