Slečna Jane, neboli Čchen se v r. 2005, brzy po absolvování vysoké školy přihlásila do Mezinárodní společnosti globálních zdrojů, která se orientuje na vyslání dobrovolných učitelů do různých koutů světa. Prostřednictvím této firmy se jí podařilo najít práci ve zmíněné čínské škole. Ve skutečnostoi to nebyla její první návštěva Číny. V r. 2004 poprvé přijela do Číny jako učitelka dvouměsíčního anglického tábora. Právě během krátkého pobytu se jí zalíbila Čína a čínské děti. Jane k tomu řekla,

„Děti se mi líbí. Po návratu do USA jsem ukončil vysokoškolské studium a po získání akademického ttulu jsem hodlala přijet opět do Číny a vyučovat čínské žáky anglický jazyk."

Slečna Čchen zpočátku chtěla pracovat v čínském přímořském městě Ta-lien. Proto vyhledala na internetu mnoho informací o tomto městě. Zprotsředkovatelská společnost ji později rozhodla poslat do města Pao-tchou v Autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko. Slečna pak zase našla příslušné informace a zjistila, že v Pao-tchou panuje jen písečná bouře a mráz. Nicméně se vypravila na cestu a nastoupila do letadla do Číny.

„V prvních dnech mého pobytu v Pao-tchou jsem měla takové tušení, že nic zajímavého tam nebude. Jsem sám sobě říkala, že to je opravdu velmi malé město, bez výškových budov ani tolika obyvatel. Ale když jsme přijeli do centra města, uvědomila jsem si, že to je dorůstávající město. Během těchto tří let jsem viděl nesčetné změny města, které se neustále rozvíjí směrem k lepšímu."

Kvůli kulturnímu rozdílu mezi Čínou a USA je v Pao-tchou vždy mnoho lidí, kteří zvědavě pohlížejí na slečnu Čchen, jakmile se objevuje v obchodech či supermarketech. Slečna se na to zpočátku nemohla zvyknout, ale s postupem časů se tomu přizpůsobila a chápe nestejný projev přátelství a vřelosti místních obyvatel.

Aby se lépe integrovala do místní společnosti, slečna Čchen se začala učit čínštinu. Po tříletému úsilí ji mluví už plynule a díky tomu se stala kamarádkou svých žáků. Při bezkariérovému styku s nimi mohla poznat, že čínští studenti musejí přes štastý život čelit velkému tlaku, vyplývajícímu z obavy před budoucími přijímacími zkouškami na vysokoškolské vzdělávání a následně do práce. Poté slečna Čchen začala přednášet angličtinu prostřednictvím hry, aby tím zvýšila zájem svých žáků a umožnila jim dočasně zapomenout tlak ze studia. Ve volném čase ráda zve své žáky domů, vaří pro ně americké jídlo a baví se s nimi o americké kultuře. K tomu řekla jedna žakyně takhle:

„Myslím, že ona je velmi laskavá a trpělivá. Může nás opravdu naučit podstatné věci, jako jsou znalosti o americké kultuře, originální americké angličtině, odlišném myšlení na psání slohové práce. Navíc nás potěšuje zábavný způsob vyuky."

Vyučovací metodu této americké učitelky plně hodnotí i její čínští kolegové. Jeden z nich, učitel anglického jazyka Liu Š´-tung se domnívá, že slečna Čchen a žáci žijí v harmonii a kromě toho se neustále zlepšuje ústní angličtina a poslechová úroveň žáků.

Slečna Čchen má vedle práce obsážné volno. Rád se spřátelila s Číňany a brzo se integrovala do jejich života. Během party v r. 2006 našla svou lásku.

„Jsem ráda, že můžu v Pao-tchou pracovat. Mám tady mnoho kamarádů. Navíc jsem se zasnoubila s místním klukem a budeme mít svatbu v r. 2008. Chci říci, že Bůh mě přivedl do tohoto města, protože dávno ví, že tady budu mít štěstí a najdu svého manžele."

Tento čínský kluk je podle slečny Čchen velmi vlídný, nikdy se nezlobí a rovněž věří v Boha. Pracuje pilně, je sympatický a chytrý. Exotická láska sůlečny Čchen se těší silné podpoře její rodiny.

„Budeme mít svatbu v srpnu 2008 v USA, v kosteli mé babičky. Po svatbě se vrátíme do Číny a budeme tady žít několik let."