Jedno čínské nakladatelství vydalo na sklonku loňského roku v reedici tři díla Bohumila Hrabala. Jsou jimi Postřižiny, Krasosmutnění a Harlekýnovy miliony.

O knihy má pochopitelně zájem především skupina intelektuálů, neboť česká tvorba – a zvláště Hrabalovy knihy - je poněkud odlišná od té, která je běžně rozšířená v Číně.

Hrabal je specifický především v tom ohledu, že sám tvoří nová slova, která se obtížně překládají do cizích jazyků. Jeho tvorba je bohatá na tyto výrazy a nejednomu překladateli dala, jak se říká, zabrat. Překladatelé se museli vyrovnat se slovy jako např. „pábitel" nebo „postřižiny".

Já jsem k mikrofonu pozvala zkušeného čínského bohemistu a překladatele pana Wana Shironga, který se na sérii vydaných českých děl v čínštině nemalou měrou podílel.

Češtinu začal studovat v roce 1954, čínská vláda tehdy vyslala studenty do Československa, kde se začali učit češtinu, jak se říká, od píky. V tomto případě to bylo od abecedy.

Co je na češtině nejobtížnější? To už dodává pan Wan Shirong.

Rozhovor

K čínským překladům českých autorů se v některé z následujících relací ještě vrátíme. Na slyšenou se těší vaše dnešní průvodkyně a autorka pořadu Ivana.