Jak se jim žije. V dnešním pořadu se naposledy setkáme s Jiřím Strakou. V minulých dílech jste se od něj mohli dozvědět, že během svého dosavadního života lavíroval mezi uměním a Čínou. Původně vystudoval střední grafickou školu a stal se tak umělcem. Poté se vrhnul na studium sinologie.

Mimo jiné pracoval jako tlumočník, byl i zaměstnancem Národní galerie v Praze. Dnes vystupuje převážně jako umělec, který se příležitostně objeví jako překladatel na česko-čínské kulturní události. Skloubit čínštinu a umění vyplinulo ze stavu věcí. Jiří Straka se o čínské umění zajímal ještě před nástupem na vysokou školu, právě díky svému zájmu o výtvarno.

Rozhodně ho nepřehlédnete. Nosí tradiční čínský oděv a obuv, přes rameno plátěnou brašnu, světlé vlasy stažené do uzlu. A to za každého počasí a při každé příležitosti, v Číně i České republice. Kupodivu se nad jeho image nepozastavují ani tak Češi jako Číňané, kterým to připadá poněkud zvláštní.

Poprvé se do Číny podíval na začátku 90. let jako student. Na svou první návštěvu Říše středu vzpomíná s úsměvem. V druhé polovině devadesátých let pracoval jako překladatel v čínské pobočce děčínské firmy, která však záhy zkrachovala a Jiří Straka musel za velmi dramatických okolností opustit objekt podniku, který se stal cílem rozzlobených čínských dělníků.

V Pekingu pak natrvalo zapustil kořeny před necelým rokem. Následovali ho i syn a manželka, která původně pochází z jihočínské provincie Kanton. I díky jejímu původu nám náš respondent vylíčil, jak vypadají skutečné tradiční oslavy čínského nového roku a Jarních svátků a co v těchto dnech nalezneme na slavnostní tabuly a jak vypadají ulice měst a vesnic.

Protože v poslední době vystupuje Jiří Straka jako umělec, nemohli jsme se nebavit o umění a jeho tvorbě. Hovořil o inspiraci, která jeho tvorbu provází. I dnes se podíváme do ateliéru, kde tvoří. Jeho pracoviště se nachází v prostorech bývalých továrních hal strojírenské firmy, která zanikla před drahno lety. Místo, kam se dnes vydáme, se nachází na východě Pekingu, na samém okraji velkoměsta. Dříve zde byla průmyslová zóna, dnes ji připomínají pouze opuštěné budovy továren. Kolem rostou divoce keře, vidět jsou pole za městem. Místo má zvláštní atmosféru.

Do ateliérů s názvem „Světelná továrna" se podíváme v následujícícch minutách. Jak minulý týden Jiří Straka prozradil, při tvorbě se nechává inspirovat několika motivy – přírodou, budhismem a smrtí. Moje otázka proto byla na snadě – nejste při tvorbě díky temné inspiraci smrti v depresích nebo depresi potřebujete?

Rozhovor

Ateliér sdílí tlumočník a malíř Jiří Straka se skupinou čínských přátel – také výtvarníků. Umělci plánují přestavit jedno patro budovy na obytné prostory, kde by mohli najít dočasně útočiště čeští umělci, kteří čas od času do Pekingu zavítají. Tolik dnešní pořad Jak se jim žije. U poslechu dalších pořadů se těší Ivana.