Před několika týdny jste v našem vysílání mohli slyšet o čínských překladech českých klasiků. K mikrofonu jsem tehdy pozvala čínského bohemistu a překladatele pana Wana Shironga.

V následujících minutách se dozvíte o tom, jak vznikaly překlady děl Bohumila Hrabala. Ve velké míře se na nich podílela překladatelka paní Yan Leyun. Přestože vystudovala bohemistiku a podílela se na vzniku čínských verzí povídek tohoto českého autora 20. století, přiznala se, že češtinu pomalu zapomíná a proto jsme se domluvily, že rozhovor povedeme v angličtině.

Číst povídky Bohumila Hrabala je mnohdy těžké i pro rodilého mluvčího. Hrabal používá svá vlastní svola a novotvary. Překládat takového autora není vůbec jednoduché. K tomu se přiznala i paní Yan Leyun.

Dá se srovnávat číská literatura s českou? Tak zněla moje první otázka.

„Je to celkem podobné. I my v Číně máme takovou zkušenost. Velmi podobnou zkušenost. V těch dílech se hovoří vlastně o velmi intimních záležitostech. Zdá se to být - víte, my pro to máme v čínštině takové vyjádření - „Po ton sin sien". To znamená, že naše srdce má struny, které vydávají jakousi hudbu. No a právě tato literatura hraje na struny našeho srdce.

Co jsem si úplně poprvé oblíbila, byla kniha Velmi hlučná samota. Pak jsem si přečetla také Městečko u řeky. K tomu jsem si velmi brzy našla cestu a mám tuto knihu velmi ráda."

Máte nějakou zkušenost s překlady z jiných jazyků, jiných národních literatur?

„Dříve jsem překládala z angličtiny. Před mnoha lety jsem přeládala opravdu hodně. Také z africké literatury, africké autory. Ale teď už jsem stará, abych dělala cokoli."

Takže jste překládala českou literaturu z angličtiny do čínštiny?

„Ano, nejprve z angličtiny do čínštiny. Později už z českých originálů do čínštiny."

Co je nejtěžší na češtině, v české literatuře?

„Čeština je pro nás těžká sama o sobě. Hlavně mluva, jazyk je složitý. Objevují se tam slova, která jsou těžká a jejich užívání je obtížné. Například termíny jako Pábitelé.

Ale mnoho jiných knih, jako například Příliš hlučná samota, už je psáno pro mě jako překladatelku srozumitelnějším jazykem."

Jaká je vaše nejoblíbíbenější kniha a autor?

„Mám ráda Seiferta. Ten se mi moc líbí. Jeho básně a také jeho vzpomínky. A taky Hrabala. Hrabal je hned druhý nejoblíbenější."

První Hrabalovy povídky byly přeloženy už před 40ti lety. Některé knihy teď čínská nakladatelství vydávají v reedici. Čínská nakladatelství mají v současnosti zájem vydat i další díla českých autorů a před nedávnem si dokonce vyžádala informace o české literatuře. Na knižní podobu teď čeká další Hrabalova kniha – Harlekýnovy miliony.

Na pultech čínských knihkupectví jsou k dostání také další knihy autora – Postřižiny a Krasosmutnění.

Mezi mladými čínskými bohemisty se objevují také ti, kteří tvrdí, že je tvorba Bohumila Hrabala ovlivnila.

O knihy má pochopitelně zájem především skupina intelektuálů, neboť česká tvorba je poněkud odlišná od té, která je běžně rozšířená v Číně. Koupit se dají povídky a cestopisy Karla Čapka, básně Jaroslava Seiferta či romány Milana Kundery. Nechybí ani Osudy dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška.

Pořad připravila a na slyšenou se těší Ivana.