Dnes budeme pokračovat v povídání s panem Lukášem, čínským bohemistou, se kterým jsme se setkali v předešlých dvou dílech pořadu Jak se jim žije.

Dozvěděli jsme se od něj, že do Pekingu přišel na začátku padesátých let minulého století z rodné Šanghaje. Nastoupil tehdy ke studiu na katedru ruského jazyka na pekingské univerzitě. Do dvou letech ale využil možnosti přestoupit na nově otevřený studijní obor. Mezi polštinou a češtinou, které se v roce 1954 začaly vůbec poprvé v Číně vyučovat, si vybral druhý jazyk – tedy češtinu.

Minulý týden zavzpomínal, jak obtížné bylo studium. Studenti neměli k dispozici čínsko – české slovníky a ani vyučující neměli jasno, jak vyučovat. Na pomoc tehdy na univerzitu přišli čeští lektoři. Jako první Anna Šťovíčková, která sama studovala sinologii a zajímala se o čínskou literaturu dynstie Sung, beletrii a klasickou čínskou kulturu.

Když se tehdy pan Lukáš rozhodoval, který ze dvou oborů zvolí, sehrála roli výstava techniky, na kterou se byl jednou v Šanghaji podívat. Československo tam tehdy představovalo jako vyspělá průmyslová země. A ještě jeden faktor hrál roli – v té době byly v Číně populární Reportáž psaná na oprátce od Julia Fučíka a Tajemná Čína Egona Ervina Kische. Obě publikace byly přeloženy do čínštiny. A co ještě pana Lukáše zaujalo během studia?

Samozřejmě také román Osudy dobrého vojáky Švejka. Ale ten byl také přeložen do čínštiny z angličtiny. A byl také kratší, nebyl celý. Proč mám rád Švejka, protože je to typická povaha Čechů. Ale přitom je to popis Rakousko-uherské monarchie. On má takové způsoby vyjadřování – protest, boj s ministerstvy monarchie.

To je typické. Česká literatura má takové světoznámé humoristy. Já si myslím toto. Český národ není veliký. Byl pořád potlačován pod cizím národem, i jeho kultura. Proto těžce bojoval s velmocemi, ale také používal takové způsoby boje proti okupaci. Takové bylo minulé století, při normalizaci a podobně. Stejně tak i proti okupace fašistů, Hitlera.

Použil jste češtinu poté po studiu? Začal jste pracovat někde, kde se Vám čeština hodila?

Po osvobození, Čínská lidová republika založená v roce 1949, to jsem studoval ve střední odborné obchodní škole. Za rok, to znamená v roce 1950, jsem absolvoval středoškolský obor. Pracoval jsem v Městském šanghajském obchodním a průmyslovém byru, oddělení. Bylo mi tehdy jen 17 let.

Ale naše škola byla v Číně nejstarčí a nejvýznamější odborná škola. Anglicky se říká Workershipess school. Nevím, jak se to řekne česky. To znamená zaměstnanci v technickém smyslu. Také jsem uměl rychle a přesně ovládat čínské kuličkové počítadlo a psát na stroji v angličtině. Jako mladý kádr jsem pracoval ve vládě v oddělení obchodním a průmyslovém.

Byl jsem mladý. Po práci jsem chodíval do školy ruského jazyka. To bylo zadarmu. Svaz rusko-čínského přátelství to uspořádal. Měl jsem zájem o cizí jazyk.