Mluvíme-li o krásné vodní krajině v nějaké rybářské vesnici, většina lidí by se domnívala, že půjde o vesnici u moře. V dnešním pořadu bych vás rád seznámil s rybářskou vesnicí, která leží na Čchingchajsko-tibetské náhorní plošině v předměstí Lhasy.

Vesnice nazvaná Junba/Džunpa se nachází na východním břehu dolního toku řeky Lhasa, kde dochází k jejímu splynutí s řekou Jarlucangpu. Je tady mnoho jezer a jezírek s půvabnými přírodními scenériemi. Tamní vesničané se z generace na generaci, více než 300 let, živí lovem ryb. Jejich nádherná technika výroby vorů a člunů z jačí kůže je součástí starobylé a ojedinělé rybářské kultury v Tibetu.

Junba je jediná rybářská vesnice na tibetském území. Nejen proto, že na střeše světa chybí voda, ale tak kvůli tomu, že většina Tibeťanů nejedí rybu. Jonda, vědecký pracovník národopisného ústavu Tibetské akademie společenských věd se vyjádřil takto:

„Obecně řečeno, jíst rybu je pro Tibeťany tabu. Historické dokumentace však ukazuje, že rybyu jedli už prapředci Tibeťanů v některých oblastech Tibetu, zejména ve vesnicích u řek, včetně obyvatel dnešní vesnice Junba. Se sociálně hospodářským rozvojem, zvláště díky zintenzivňování zahraničních styků jsou životní zvyky prostých tibetských obyvatel postupně ovlivňovány pronikáním kultury jiných etnických skupin."

Tabu nejíst ryby se v Tibetu objevilo v souvislosti s vlivem buddhistické kultury. Tibeťané považují jezera za posvátné vody a domnívají se, že plavání v jezeře nebo lov ryb znamená urážku posvátných vod. A proč existuje tradice rybolovu pouze ve vesnici Junba? Podle místní pověsti, tato vesnice k tomu získala souhlas „nebes". Bývalý starosta této vesnice nás informoval,

„Tempo rozmnožování ryb tu bylo velice vysoké, dá se říct, že řeka je tady plná ryb. Mnoho ryby bylo nuceno vzlétnout do nebes pro hledání nového existenčního prostoru. Na obloze byl čím dál tím větší počet okřídlených ryb, až zakryly slunce a měsíce. Zatímco přírodní a lidské bytosti na Zemi postupně začali umírat nedostatkem slunečního a měsíčního svitu. Proto bůh definitivně navrhl obyvatelům vesnice Junba lovit a jíst ryby a přislíbil jim odpuštění jejich viny. Poté tu opět nastala vitalita organismů."

Ve vesnici Junba mohou turisté ochutnávat různé rybí lahůdky. Starosta vesnice Padžu řekl,

„Nabízíme desítky rybích jídel,a na nejrůznější způsoby, nejvíc jsou však smažené nebo vařené."

Výrobní a životní zvyky vesničanů, a dokonce jejich zábava těsně souvisejí s rybolovem. Skoro u každé usedlosti objevíte člun z jačí kůže. Na zhotovení jednoho takového člunu jsou zapotřebí čtyři jačí kůže. Ve vesnici nebylo k dispozici silniční spojení a proto čluny z jačí kůže sloužili jako jediný dopravní prostředek. V současné době představují takové čluny nejen prostředek k rybaření, ale také rekvizitu při tanci. Jako startovací ceremoniál rybaření se tento tanec předvádí na festivalu rybolovu, který se podle tibetského kalendáře koná v březnu. Předvedení tohoto tance se již stal osobitým způsobem zábavy místních rybářů.

Kromě rybích zdrojů se vesnice zabývá i zpracováváním uměleckých výrobků z kůže, jako jsou malinké čluny, tašky, sáčky na mobily nebo na čaj. Navštívíte-li někdy tuto vesnici, nenechte si ujít tyto upomínkové předměty, které představují originální tibetské suvenýry, za relativně nízkou cenu.