Dnes se počtvrté setkáme na rozhlasových vlnách s panem Lukášem, který se před víc jak půlstoletím rozhodl studovat češtinu.

Pan Lukáš pochází ze Šanghaje a do Pekingu přišel v padesátých letech minulého století studovat na univerzitu. Po dvou letech studia ruštiny přestoupil na nově otevřený obor čeština a po čtyřech letech se tak spolu se svými spolužáky stali prvními absolventy bohemistiky v Číně.

V té době bylo studium rozhodně obtížnější. Mladým bohemistům chyběli česko-čínské slovníky a tak si vypomáhali slovníky ruskými nebo anglickými.

Během let na univerzitě jim také vypomáhali čeští lektoři, kteří se mimo jiné zajímali o čínskou kulturu a jazyk. Náš host pan Lukáš v této souvislosti zavzpomínal na vůbec první lektorku češtiny slečku Annu Šťovíčkovou, která se studovala tradiční čínskou kulturu a literaturu dynastie Sung.

Pan Lukáš se přiznal, že ho v mládí cizí řeči lákaly, a tak se mnoha z nich začal učit. No a tady doplňuje jejich výčet.

Dříve normálně v Číně anglicky, a taky jsem byl ve francouzské katolické škole, takže trochu francouzsky. Při okupaci Japonců také japonštinu. Ale o japonštinu už jsem neměl zájem. Už nic nevím. Jako mladý jsem si zvykl na cizí jazyky.

Pracoval jsem v Šanghaji v oddělení obchodní a průmyslové 4 roky. Pak jsem šel znovu na univerzitu. A za 4 roky jsem šel pracovat na ministerstvo lehkého průmyslu.

Tehdy se začal rozvíjel největší projekt spolupráce mezi Čínou a Československem. Projekt porcelánky Čin-t-dzen. Protože jsme neměli v Číně nejmodernější technologie porcelánu. Sice jsme měli porcelán nejvýznamější na světě, ale technologie byly zaostalé, ajko dřív. Například pec. Normální čínská pec je kulatá a na dříví. Pak jsme koupili od Československa tunelové pece. Ty byly v Číně poprvé postaveny. A také moderní technologie.

Ve škole jsme studovali jenom kulturu, žádné technické významy. Proto to bylo pro mě bylo moc těžké. Například buben, ve smyslu projekt projektu – porcelánový bubem, to je mlýn. Ve škole normálně byl buben hudební nástroj. Ale postupně jsem se naučil všelijaké termíny.

Roku 1958 přišli čeští experti. Například na technologie porcelánu, vzduchotechniky, to byli odborníci z Přerovských strojíren, které dodávaly tunelové pece. Potom technologie, byl tu nejvýznamější pan Březovský z Karlových Varů. Technologii vzduchotechniky jsme získali z Gottwaldova, teď se tomu říká Zlín. Tam je institut lehkého průmyslu.