Dnes budeme hovořit o kulturní spolupráci. V Číně je totiž velmi populární klasická česká hudba i literatura, intelektuálové i odborná veřejnost se zajímají o české umění.

Naopak nám Čechům, obrazně řečeno, voní všechno, co pochází z Dálného východu, exotikou. Právě díky diametrální rozdílnosti v chápání a pojímání umění je vždy to, co přichází z té druhé strany, zajímavé a přitažlivé.

Čínští fajnšmekři znají Smetanu, Dvořáka, Seiferta či románovou postavu Švejka. Sportovním fandům vytane v souvislosti s Českou republikou na mysli jméno fotbalisty Nedvěda. A výbornou pověst mají v Říši středu mladoboleslavské vozy, které se dnes už částečně v Číně i vyrábějí.

My si zase identifikujeme s dálněvýchodní zemí voňavý čaj, starověké mistry píšící básně na hedvábí, nebo se nám vybaví tradiční čínská opera se svými pro nás netradičními rytmy a kostými.

Aby mohli Češi objevovat čínskou kulturu a Číňané zase českou, je třeba pro spolupráci na nejvyšší úrovni sepsat určitá pravidla. A právě smlouvu o česko-čínské kulturní spolupráci přijel nedávno podepsat do Pekingu český ministr kultury Václav Jehlička.

Je to pracovní návštěva, která byla dlouho připravována. Těžiště té návštěvy je v podpisu protokolu o kulturní spolupráci. Ta kulturní dohoda zasahuje i do oblasti školství a toto se, tedy ten protokol, na další tři léta týká i kultury. Umožňuje především to, aby kontakty mezi sebou navazovaly již přímo kulturní instituce a ministerstva nemusela být sprostředkovateli.

Takže například v příštím roce zde proběhne výstava výtvarného umění České výtvarné umění po Sametové revoluci. Bude zde hrát Česká filharmonie. Jsou připraveny projekty v oblasti knižní kultury. Především se to týká živé kultury.

Jak se to doposud řešilo – takové příležitosti, kdy se tady představovali čeští umělci?

Ono se to řešilo úplně stejně. Ten protokol se musí podepsat na několik let. Teď jsme ho podepsaný neměli. Předtím ta spolupráce probíhala přibližně stejně, jak bude probíhat teď. Já si myslím, že spolupráce teď bude bohatší. Protože Čína je státem ekonomicky silnějším a to přináší také větší zájem otevírat se a prináší to také velký zájem Číňanů o naši kulturu.

Česká republika, ministerstvo zahraničních věcí, prostřednictvím zastupitelských úřadů se prezentuje v zahraničí, snaží se přitáhnout turisty ale i zahraniční investory. Jak jsme v tom úspěšní?

Já si myslím, že naše zahraniční politika k Číně přistupuje správným způsobem, protože k zemi, která má miliardu 300 milionů obyvatel, k takové zemi je nutno přistupovat s velkým respektem. Je to náš velký obchodní partner. Mě třeba potěšilo, že Škodovky budou oficiálním vozem letošní olympiády v rámci toho koncernu VW. Takže i to je prezentace naší technické kultury. Dobrá prezentace.

Čeká Vás ještě nějaká pracovní povinnost?

Ano. Ještě jedeme do některých provincií Číny a chceme se seznámit s tou regionální a místní kulturou. Zajímá nás samozřejmě také péče o kulturní dědictví, protože my jsme země velmi bohatá na památky a dnes již v Číně existuje silná vrstva, určitá vrstva bohatých lidí, kteří by se mohli stát potencionálními návštěvníky naší republiky. A jak víme, tak dvě třetiny všech návštěvníků České republiky směřují právě k památkám. Usilujeme o to, aby naše památky byly více prezentovány, aby přitahovali čínskou klientelu také.