V minulých čtyřech dílech jsme se setkali s jedním z nejstarších čínských bohemistů v Číně s panem Lu Guo-shi, rodákem ze Šanghaje. Už jako student pekingské univerzity převzal české jméno Lukáš. Patřil mezi úplně první absolventy češtiny na tehdejší přechůdkyni dnešní Pekingské univerzity cizích jazyků. Malý středoevropský jazyk začal studovat v padesátých letech. Pana Lukáše zaujala česká literatura. Přiznal se, že mnohé knihy autorů pocházejících z Čech, které byly přeloženy do čínštiny, s chutí přečetl.

Kromě knihy Tajená Čína, ve které německy píšící Pražan Egon Ervin Kisch popisuje začátek invaze Japonců ve třicátých letech do Lukášovy rodné Šanghaje, ho uchválil humoristický román Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka.

Hlavní postavu považuje za jakýsi prototyp Čecha, který má svérázné způsoby vyjadřování, humor a také neobvykle bojuje proti svému protivníkovi. Tato publikace se k čínskému publiku dostala trochu oklikou. Do čínštiny totiž byla přeložena z angličtiny.

Několik let pan Lukáš pracoval na čínském ministerstvu lehkého průmyslu a češtinu využil při čilé spolupráci Číny s Československem v oblasti průmyslu a technologií.

Tlumočník českého jazyka jsem byl jenom někdy, proto jsem měl dost práce. A taky jsem dělal všelijaké odborné technické věci. Naučil jsem se toho opravdu mnoho z průmyslových znalostí. Sice nepřesně takové vědecké termíny, ale jen z hlediska tlumočníka jsem překládal tak, že to už ušlo.

V roce 1959 kvůli nějaké příčině se ale všichni čeští experti vrátili. Proto i naše projekty také skončili. A chyběl nám materiál jako železo, cement. Bylo to moc těžké. Začala těžká doba. Já jsem překládat jen technický materiál, podklady.

Roku 1963 jsem skončil v Ching Tzen a vrátil jsem se do Pekingu na ministerstvo lehkého průmyslu, kde jsem pracoval. V roce 1964 nás náš orgán poslal ke studiu albánštiny. Poněvadž bylo hodně práce, mezi námi a Albánií se navázalo hodně spolupráce.

Proto jsem se během půlroku naučil jenom trošku albánsky. Protože albánštinu nám vysvětlovali albánský učitel a ruský učitel. Ale já umím rusky jen trošinku. Ostatní studenti byli posluchači ruského jazyka. A ten je jiný než ruský jazyk. Proto to pro mě bylo moc těžké.

Ale jenom za 6 měsíců skončil krátký kurz a začali jsme pracovat. Samozřejmě to bylo moc těžké, protože jsme neměli žádný slovník.

Dnes jsme se naposledy setkali s panem Lukášem. Příští týden se v tomto čase setkáme na rozhlasových vlnách s turisty v Číně, kteří pracují jako podnikatelé. Po delší době budete mít možnost poslechnout si slovenštinu, protože tito turisté-podnikatelé pocházejí z východního Slovenska z Popradu. Zapněte si pořad Jak se jim žije následující čtvrtek. Na slyšenou se těší vaše dnešní průvodkyně Ivana.