Žung-siang se nachází na západním předměstí města Wu-si na pobřeží známého jezera Tchaj-chu. Je to kolébka mnoha národních průmyslníků a obchodníků v novověké historii. Obec dostala svůj název podle rodu Žung. Zpočátku se skládala ze tří venkovských vesnic, nazvaných horní, střední a dolní Žung. Profesor Čchen Wen-jüan, bývalý šéf střediska Ťiang-nanské univerzity pro výzkum rodu Žung, informoval,

„rod Žung se přestěhoval z provincie Chu-pej nejprve do Nankingu. V našem Wu-si se osídlil Žung Čching se třemi syny až na začátku 15. století za nadvlády dynastie Ming. S postupem času vznikly tři vesnice. Asi v polovině 19. století byl již Žung-siang hospodářsky rozvinutý a začátkem 20. století byla oficiálně zřízena obec."

V Žung-siangu je dodnes zachována starobylá ulička z novověkého období, která je asi 380 metrů dlouhá a má 157 staveb se stopami tehdejší doby a místními rysy. Většina těchto staveb patří příslušníkům rodu Žung, což je nevídané v Ťiang-nanu, tedy oblasti na jižním břehu řeky Jang-c´. Uličku, obklopenou obytnými budovami není dobře vidět zdálky. Ale hned u vchodu pocítíte, jakoby jste se navrátili do minulého století. Domy na obou stranách uličky se moc neměnily a většinou jsou udrženy v původním stavu. Dělí se na tři druhy, tradiční čínskou cihlo-dřevěnou stavbu, integrovanou architekturu čínského i západního stylu, a stavbu úplně západního stylu. V nejrušnějším období tu byla asi stovka obchodních stánků a šlo o komerční centrum na ploše několika desítek kilometrů čtverečních.

Západně od uličky je zachováno přístaviště, kde bratři Žung Cong-ťing a Žung De-šeng, pozdější národní průmyslníci odpluli na lodi do Šanghaje za učňovským studiem. Toto přístaviště představovalo jediné říční východisko tehdejších obyvatel.

V základní škole u přístaviště se nalézá hřiště vystavěné v r. 1915. Zaujímá plochu 400 čtverečních metrů. Je to dvoupatrová stavba železobetonové konstrukce. Přízemí slouží jako obřadní hala a také hřiště a horní vrstva jako ryzí hřiště. Celá stavba vypadá jako gigantický pavilón, jehož střechu podpírají sloupy beze zdí. Takže lze ji používat v jasný i deštivý den. Je to svého druhu jediná zachovaná a dodnes využívaná starobylá tělocvična. Starý učitel Žung Te-siang jakožto domorodý obyvatel obce Žung-siang uvedl,

„Je to objekt v japonském stylu. Jeho stavební nákresy přinesl z Japonska novověký čínský proslulý vodohospodář a pedagog Chu Jü-žen. Průzkumy ukazují, že v Číně byla vystavěna dvě takova hřiště. Jedno z nich se nalézalo v Pekingské pedagogické univerzitě a bylo již opuštěné. Naše hřiště se ale udržuje v poměrně dobrém stavu a dosud se používá."

V obci Žung-siang stojí za zmínku i knihovna Ta-kung, kterou dal v r. 1915 vystavět národní průmyslník Žung Te-šeng, otec bývalého čínského viceprezidenta Žung I-žen. Historické dokumentace ukazují, že Žung Te-šeng a jeho starší bratr Žung Cong-ťing vyčlenili obrovský kapitál na rozvoj knihovnictví a školství. Jen do stavby veřejně prospěšného učiliště a zmíněné knihovny investovali milion tehdejších stříbrných jüanů. Knihovna Ta-kung byla svým rozsahem a vlivem největší a managmentem nejlepší soukromá knihovna v oblasti Wu-si.

Městská výstavba neustále mění tvář staré městské části. Naštěstí jsou zázračně zachovány některé stopy starých časů. V obci Žung-siang hluboce pociťujeme historii, kulturu, paměť, krevní spojení, moudrost a krásu starobylých staveb.