V této relaci se pravidelně setkáváme s Čechy, kteří žijí v Číně. U mikrofonu se vystřídali studenti, kteří přijíždějí na stáž, a také lidé, kteří zde dlouhodobě pracují jako zástupci českých firem, diplomatičtí pracovníci nebo nadšenci, které přilákala do Čína touha po dobrodružství.

Dnes se po rozhlasových vlnách seznámíme s Alešem Kučerou, který v Pekingu žije už 15 let, a v současnosti zastupuje strojírenskou firmu Vítkovice. Moje první otázka byla nasnadě – jak jste se dostal do Číny?

„Do Číny jsem se dostal v roce 1993. v té době jsem pracoval ve firmě, která se zabývala těžbou ropy. Hledal jsem zaměstnání ve kterém bych se mohl uplatnit v zahraničí. Našel jsem inzerát v novinách, na který jsem se přihlásil a zúčastnil jsem se konkurzu a na základě výběrového řízení v konkurzu jsem nastoupil do podniku zahraničního obchodu Strojimport, který mě následně vyslal do Číny."

Naučil jste ze, za tu dobu, co jste v Číně, čínsky?

„Bohužel v tom mám velké mezery, čínsky neumím, něco rozumím. Něco jsem schopný říct, spíš pro běžný život, ale nejsem třeba schopen vést obchodní jednání v čínštině. Snažím se na tom pracovat, ale většinou z důvodu zaneprázdněnosti to moc nestíhám."

Tušil jste předtím, než jste jel do Číny, že byste tam mohl odjet. Měl jste cíl odjet do Číny?

„Je zajímavé, že když jsem se účastnil konkurzu na zaměstnání ve firmě Strojimport, tak mi nebylo řečeno, do které země pojedu. To jsem se dozvěděl až následně. Byl jsem velmi překvapen, že jsem vyslán do Číny."

Jaké bylo vaše úplně první setkání s Čínou, tou čínskou realitou?

„Velmi dobře si pamatuji cestu z letiště. Bydlel jsem v té době v oblasti Sanlitunu. To znamená, že jsem projížděl dálnicí z letiště, pak jsem projížděl mezi domy. Nejdřív jsem si říkal, že všechno vypadá stejně jako v Čechách. Následně jsem zjistil, že ta orientace tady nebude až tak jednoduchá, protože město bylo značně rozlehlé. Následně jsem narazil na problémy. Když jsem se podíval z okna svého bytu, tak jsem nevěděl, na kterou stranu mám jít, abych třeba byl schopen nakoupit základní věci. Musel jsem se začít nějak orientovat, musel jsem začít vlastně od začátku."

Už jste tady nějakou dobu, takže můžete srovnávat jak se Čína nebo konkrétně Peking změnil. Co je podle Vás nejviditelnější?

„Velmi mne mrzí, že jsem si nepořídil fotografie Pekingu před 15 lety. Protože za těch 15 let se Peking změnil téměř neuvěřitelně. Velmi dobře si například pamatuji oblast Džongwansunu, kde nejvyšší budova měla tři patra, kde byla velmi úzká ulice a byl vůbec problém se do této oblasti během půldne dostat. Když se tam podíváte dneska, tak vidíte obrovské velké domy. Myslím si, že ten pokrok je vidět v každé části Pekingu. A lidé, kteří sem přijíždějí za rok, tak říkají, že i za ten rok se tu změnila spousta věcí."

Když se řekne Čína, tak spoustu lidí napadne kuchyně. Co Vy a čínská kuchyně? Jak jste si na ni zvykl?

„Zpočátku po příjezdu jsem jedl jenom evropská jídla, postupně jsem přešel na čínská jídla. Bylo to také tím, že moje manželka je Číňanka. Dnes jím převážně čínská jídla a mám je velmi rád."

Chybí Vám něco z české nebo evropské kuchyně?

„Abych pravdu řekl, dnes už mi toho tolik nechybí. Řekl bych, že jsem si na česká jídla odvykl, pokud dostaneme chuť na nějaká česká jídla, tak se je snažím uvařit doma."

Jiří Straka, který působí v Číně jako překladatel, má za ženu také Číňanku. Jednou mi vyprávěl, že občas je to trošku problém v komunikaci, protože přece jenom každý je z jiné kultury. Jak to zvládáte Vy? Myslíte si, že se dnes překážky mezi civilizacemi zmenšují nebo pořád ještě jsou tam nějaké styčné body, které působí problémy?

„Pravdou je, že kultura evropská a kultura čínská jsou dosti rozdílné. Problém může nastat v situacích, které vy považujete za poněkud lehké, kdežto Číňani můžou tuto stejnou situaci považovat za velmi vážnou. To se například může týkat různého vtipkování, kdy narážíme občas na dost velké neporozumění. Co se týká například soužití v rodině, je třeba akceptovat rozdílnosti kultury, a to na obou stranách. Samozřejmě není možné se zcela přizpůsobit."