Kuang-si je oblastí národnostní autonomie, kde žije 12 etnických skupin včetně Čuangových, Chanových, Jaových, Miaových a Tungových. Jednotlivé národnosti vytvořily množství hmotného i nehmotného kulturního dědictví, k němuž jako například bájesloví, lidové písně, tance, místní drama, malířství, řezbářství, pletařství a další druhy umění a řemeslné dovednosti, jakož i veškeré obřady, svátky a různé druhy národnostního sportu.

Posloucháte horskou písničku Čangových. V Čuangské autonomní oblasti Kuang-si je nesčetné množství takových písní originálně ekologického typu. Existenční prostředí tradiční národnostní a lidové kultury se však značně zhoršovala vlivem cizozemské a moderní kultury. Celé řady kulturních zdrojů majících historickou a kulturní hodnotu byly do nestejné míry poškoženy. Lidé se začali obávat, jestli se mohou kulturní formy originálního národnostního typu uceleně zachovají, když se do života národnostních menšin integruje stále více moderních prvků.

Čína si postupně uvědomovala krizi, které národnostní kultura musí čelit. Ochraně národnostní kultury je věnována stále větší pozornost různých společenských kruhů. V dané sféře udělalo Kuang-si kus práce a řadí se na prvenství v rámci národnostních oblastí. Paní Chen Yinghong, zástupkyně šéfa oblastního odboru kultury, se domnívá, že národnostní a lidová kultura je „živou kulturou", která se neobejede bez lidí, zejména následovníků. Zdůraznila, že následování je docela klíčovým krokem při ochraně národnostní kultury.

„z hlediska následování musíme správně vybrat odpovědné osoby. Z průzkumů jsme poznali, že se některé kulturní formy dědí už po více než desáté generaci a že někteří z následovníků jsou poměrně mladí. Kdy bychom podobou práci neudělali, došlo by k zániku některých kulturních forem."

Mimořádnou pozornost ochraně národnostní kultury v Kuang-si věnuje stejně jako paní Chen Yinghong i pan Liao Mingjun, vedoucí Oblastního ústavu národnostní kultury a umění. Ten se domnívá, že národnostní kultura je kořenem příslušného etnika a také symbolem, kterým se dotyčné etnikum liší od jiných národností.

Pan Liao vyprávěl našemu zpravodaji zážitek. Jednou vykonal pracovní cestu v prefektuře Jiuzhou a navštívil místního pana Zhu Zuxian - mistra míčů pletených z hedvábných vláken. Zhu se vyznal i ve zpívání horských písní, ale předal své dceře jen techniku pletení hedvábných míčů, protože zpívání horských písní nepřinese peníze. K tomu řekl pan Liao takto,

„říkáme-li o existenci a rozvoji etnika, to je z hlediska nejen materiálního, ale i duševního. V případě úsilí vlády mohou příslušníci národnostních menšin poznat hodnotu své kultury, která sice nepřinese přímé ekonomické efekty, ale přispěje k upevnění důstojnosti etnika a jeho existence."

Pan Liao má za to, že zdroje národnostní kultury jsou neobnovitelné, kdyby došlo k jejich poškození. Je třeba chránit národnostní kulturu a její prostředí a řídit se principem trvalého rozvoje. Je nutné vyvíjet turistické zdroje národnostní kultury na základě její ochrany, což napomůže příslušníků národnostních menšin uvidět hodnotu své tradiční kultury a tím posílit vědomí pro její ochranu.

Autonomní vláda v Kuang-si organizovala a prosazovala od osmdesátých let minulého století sérii akcí zaměřených na ochranu národnostní kultury, jako například vykonání studijní cesty, vypracování koncepce, pořádání národnostních slavností, editování a vydání starých knih, lidových příběhů, písní, dramat, tanců, atd. Kromě toho zorganizovala volby místních mistrů ve zpívání horských písní a další rozsáhlé akce, k nimž patří kurs o ochraně národnostní kultury, mezinárodní festival lidových písní a festival horských písní.

Kuang-si zavádí od 1. ledna letošního roku Předpisy o ochraně národnostní kultury. Tento dokument bere v úvahu místní charaktery, národnostní rysy a realizovatelnost opatření, což bude mít důležitý význam pro ochranu národnostní kultury v této autonomní oblasti.