Tento týden je pro vysokoškoláky studující v Číně první prázdninový. Děti na zdejších základních a středních školách ale ještě čekají závěrečné ročníkové zkoušky. My se dnes tak trochu poohlédneme za akademickým rokem – u mikrofonu se vystřídají čeští studenti, kteří se přijeli do Pekingu na některou z univerzit zdokonalit v čínštině. V následujících minutách si můžete poslechnout jejich postřehy.

Jako první se o své zkušenosti podělí Vanda Vilhanová, která v České republice studuje práva a ekonomii.

Čínská vláda poskytuje stipendium pro 100 lidí z Evropské unie, takže jsem se přihlásila a oni mě vybrali.

Jaká byla kritéria?

Chtěli všemožné výsledky ze střední školy, z vysoké školy. Motivační dopis. Ale přímo kritéria nezadali, takže nevím, podle čeho vybírali.

Když jelas do Číny, mělas nějakou základní znalost čínštiny nebo ses učila od začátku?

No, uměla jsem tak nějak pozdravit.

Myslíš, že čínštinu uplatníš ve svém dalším životě? Nebo tě lákají ty dva obory, které studuješ?

To ještě nevím, uvidím, jak to bude. Já bych teoreticky měla končit. Takže jsem si přijela odpočinout před skončením školy, než začnu pracovat. Když to uplatním, bude pěkné, když to nezapomenu. Ale nestuduju to proto, abych to uplatnila v práci.

Za těch několik měsíců, jak jsi na tom s úrovní čínštiny?

Tak jakš takš. Základně se domluvím, občas si i popovídám. Občas jim rozumím. Jde to celkem rychle.

Mužskou část v dnešním miniexkurzu do života českých studentů zastupuje Aleš Prosr.

Mě Asie vlastně vždycky zajímala. Vlastně hned po revoluci začal cestovat hodně po Asii, sice ne po Číně, ale jiný asijský země jsem procestoval celkem hodně. No a zhruba před 3 lety jsem vyrazil na dovolenou do Číny a tak mě to zaujalo, že jsem se rozhodl začít učit se čínštinu a vyrazit sem na trošku delší dobu.

Jak dlouho se čínštinu učíš?

To je těžká otázka. Doma jsem se učil něco přes 2 roky, 2 a půl roku. Ale když pak člověk přijede sem, tak zjistí, že to co se naučí doma, tak velmi těžko použije. Rok učení čínštiny doma znamená asi měsíc učení tady v Číně.

Učil ses sám jako samouk nebo navštěvovals nějaké kurzy v jazykovce.

V jazykovce, v soukromé jazykovce v Praze.

Zatímco dva výše zmínění studenti se do Pekingu přijeli v čínštině zdokonalovat a v Česku se věnovali studiu jiného oboru, Lenka Oulíková je případ opačný. Ta je posluchačkou sinologie.

U nás doma byli vždycky všichni právníci, ale mě to přišlo trochu nuda a že by se to mělo změnit. Tak jsem přemýšlela, co by bylo zajímavé. A protože jsem věděla, že na sinologii je možnost jet na rok studovat do Číny čínštinu, tak mi to připadalo zábavné a ani jsem neuvažovala, co bych po tom měla dělat za práci. Udělal jsem přijímací zkoušky na sinologii asi před 6 – 7 lety a od té doby to studuju. Na Karlově univerzitě.

Na závěr jsem si pro vás nechala pohled z druhé strany. Jako učitelka, byť na základní škole, už několik let pracuje Libuše Tůmová, která přidává svoje postřehy.

U nás v Čechách jsem studovala učitelství, dostudovala jsem, odpromovala jsem a za týden po tom jsem odjela do Číny. Nejdřív jsem tady asi měsíc cestovala. Pak jsem se vrátila zpátky domů, ale mezi tím jsem si tady našla práci. Asi za 14 jsem se vrátila zpátky a začala jsem tady učit.

Ty máš zkušenost se životem ve Francii a Anglii, protože jsi tam byla na studijním pobytu. Jak dlouho?

Ve Francii jsem byla půl roku a v Anglii jsem byla rok.

Teď v současnosti učíš na základní škole angličtinu. Jak to vypadá v praxi?

V hodinách nemám dovoleno mluvit čínsky, tak můžu mluvit jenom anglicky. Ale protože děti na základní škole se učí jenom základní slovní zásobu, tak většinu slovíček namaluju na tabuli, nebo jim ukážu obrázky, nebo pokud jsou to slovesa, tak jim to předvedu, zahraju.